„Jen hlupák odhaluje karty předem,“ říká a připouští, že se z jeho strany jednalo o záměrnou strategii. S ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem si prý chtěl trochu „pohrát“. „Nechal jsem ho do této pasti vlézt. A překvapilo mne, že do ní vlezl nejen on, ale i premiér. Demaskovali se dokonale,“ prohlašuje právník. Pokud by prý opravdu nevěděli, jak to s amnestií bylo, nechali by si zásadní informace, které poskytl, pověřit a nezačali by rovnou útočit a zastrašovat.

Blažek například hned v počátku kauzy označil Hasenkopfa za „nesvéprávného úředníka“ a naznačil, že se nejspíš chce vyvléct ze zodpovědnosti za  nepopulární amnestii. „On má pocit, že nemá být spojován s něčím, s čím on nechce být spojován,“ uvedl v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu v pátek 3. května.

Hasenkopf přiznává, že pouštění dokumentů do médií pro něj bylo jedinou šancí, jak uspět. Pokud by věc standardně oznámil ministru spravedlnosti Pavlu Blažkovi, nevyšetřilo by se prý nic. „Jedinou mojí šancí jsou média, ne ministr Blažek,“ připouští.

On sám se prý do tohoto „souboje o amnestii“ pouštět nechtěl, ale když už mu ostrou kritikou ze strany současného Hradu byl vnucen, hodlá jej dovést do vítězného konce. „Nevyhlásil jsem tuto válku a nepřál jsem si ji, ale když už mi byla vnucena a musím ji vést, tak pečlivě a důsledně. Jsem docela perfekcionista,“ varuje. A dodává, že svých cílů v tomto sporu ještě v žádném případě nedosáhl.

Proto prý plánuje zveřejnit ještě další dokumenty. Domnívá se však, že je třeba jejich zveřejnění načasovat.

„Student jazyků, divák i čtenář si musí také odpočinout. Nemohu ho tím zavalovat denně a nedopřát mu přestávku, to by pak už vůbec nepobíral a usínal by mi,“ vysvětlil, proč se se zveřejňováním dokumentů v posledních dnech odmlčel.

Základem Hasenkopfova vystoupení bylo ukázání na Zdeňka Koudelku, právníka blízkého bývalému i současnému prezidentovi, který měl být autorem finální verze amnestie. Dokázal to dokumentem, který byl sepsán na Ministerstvu spravedlnosti na počítači s označením „koudelka“. Navíc prý svou strukturou i volbou slov nápadně připomínal příspěvek, který Koudelka vložil na svůj blog pouhý den po vyhlášení amnestie.