Protože Michal dosud bydlí u rodičů, nemá od českého státu nárok na žádný příspěvek. Počítá se s tím, že rodiče ho budou živit. Pravidelně dochází na úřad práce a vzhledem k tíživé finanční situaci městskou hromadnou dopravou jezdí za nabídkami práce načerno. „Podle úřednic nestačí do firmy zavolat, musím tam dojet. Úřednice mne poslaly do průmyslové zóny v Hrabové. Protože je to z mého bydliště zhruba dvouhodinová cesta přes celou Ostravu, zavolal jsem tam. Řekli mi, že nemám vůbec jezdit, protože žádné volné místo nemají. Jenže úřednice z úřadu práce trvala na svém, a tak jsem si tam pro razítko musel zajet, kde vezmu na cestu, ji vůbec nezajímalo,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Michal, který je hrubě nespokojený s jednáním úřednic na úřadu práce a považuje to za šikanování a diskriminaci.

Další příběhy ZDE

„Po nějaké době přišla už citelně tvrdší a intenzivnější rána, která mě doslova psychicky poškodila. To byla jejich ďábelská past DONEZ. Podotýkám, že jsem pořád bez nároku na jakékoli sociální podpory, kvůli společné domácnosti rodičů, a bez jakékoli podpory v nezaměstnanosti, protože jsem absolvent, kterému chybí odpracované roky. Ale byl jsem nucen dojíždět na hlavní poštu, což je 7 zastávek autobusem a asi 200m pěšky, samozřejmě bez úhrady jízdného. A zde nastal první kritický problém. Program DONEZ mě nutil 2 až 3 krát v týdnu docházet na tu hlavní poštu, a já jsem se při tak častém stresu nad tím, že mě chytí revizor, a to už si vůbec nedovedu představit, kde nato vezmu a ještě mě vyřadí z evidence uchazečů, nejednou v autobuse málem vybulil,“ popisuje pro ParlamentníListy.cz Michal.

Nezaměstnaní s pokutou od dopravního podniku

To se také nakonec stalo. „Když se přede mnou objevila placka, polil mne smrtelný pot a jen díky ochotě revizora jsem tak-tak stihnul na czechpoint pošty dorazit. Ale už v totálním stresu, protože jsem samozřejmě dostal složenku na zaplacení pokuty 1 000 korun dopravnímu podniku,“ uvádí Michal, který po příchodu domů v silném rozhořčení napsal urážející, výhružnou zprávu dopravci a den nato jsem skončil kvůli dopisu na výslechu.

„A tak jsem se stal ze zdravého optimistického mladého absolventa, s chutí pracovat, učit se, rozvíjet se, poznávat, založit rodinu, osobou paranoidní, pesimistickou. Bez jakékoli naděje na lepší zítřek, naděje na to, že někdo ocení jeho zručnost, pracovitost a poctivost, naděje na to, že i já jako ten obyčejný prostý člověk se můžu důstojně živit. Dokonce to došlo k vrcholu, kdy jsem polemizoval o tom, zdali není pro mě jednoduší ukončit život, než začnu škodit okolí,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Michal.