„Nikdo nebude vědět, co vlastně může a co nemůže. Dalších dvacet let se bude dělat judikatura k tomu, co se může a co se nemůže,“ upozorňuje advokátka Klára Samková, která o zákoníku hovoří jako o „vraždě národa“.

Podle ní člověk bez právnického vzdělání nemá šanci se v předpisu vyznat. Proto bude muset využívat služeb advokátů, nebo si kupovat různé výklady a komentáře. Samková v tom vidí zájem bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, který zákoník v této podobě prosadil.

Vzhledem k nejasnostem a přetíženosti soudů, které jsme svědky už teď, Samková vážně hovoří o tom, že se neobyčejně ztíží vymáhání práva, což může vést k nárůstu popularity „mimoprávními“ řešeními, včetně těch nejbrutálnějších.

„Čekejme značný nárůst násilné kriminality způsobené mafiánskými metodami vymáhání tu ochrany, tu naopak neoprávněných nároků. Jestliže někdo bude vědět, že se nedomůže práva na základě soudního rozhodnutí, tak začne ty věci řešit svépomocně, a to ve formě násilné trestné činnosti, která podle jejich názorů ten problém vyřeší. A smutné je, že ono ho to částečně vyřeší. Jen za tím občas zůstanou nějaké zlámané ručičky, nožičky, občas nějaká mrtvolka,“ řekla k tomu Samková pro ParlamentníListy.cz.

Chaos a nestabilita podle Samkové nepřijde ze dne na den, ale v řádu let, když se občané dlouho nebudou moci dovolat svých práv. Ustálení soudního rozhodování, které by znamenalo alespoň částečnou předvídatelnost práva, totiž podle Samkové může trvat klidně dvacet let.

Doktorka Samková také upozorňuje na zákon o obchodních korporacích, který nabývá účinnosti stejně jako občanský zákoník, ale příliš se o něm nemluví. Tento předpis, který nahrazuje korporátní část dosavadního obchodního zákoníku, přitom obsahuje rovněž mnohé „chuťovky“.

„Podle nové právní úpravy se u společnosti s ručením omezeným snižuje základní kapitál na 1 Kč z dosavadních 200 000 Kč. Předmětem vkladu může být kromě kapitálu také provedení práce nebo poskytnutí služby,“ upozorňuje advokátka na výrazné zmírnění podmínek pro podnikání.

Navíc u veřejných obchodních společností a komanditních společností nemusí společníci, respektive komplementáři, vůbec splňovat podmínky pro provozování živnosti, ačkoliv doposud tomu tak bylo, a ačkoliv jejich role je osobám samostatně výdělečně činným velmi podobná. Dokonce nemají ani povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Samková proto varuje, že se doširoka otevírají dveře nejrůznějším podvodům, které mohou páchat tyto společnosti.

V těchto změnách navíc vidí promyšlený záměr politické reprezentace, které podle Samkové jde jen o to, jak dostat z lidí další peníze, když už je veškerý státní majetek rozkraden a na bruselské dotace nelze po řadě skandálů příliš spoléhat.

„Je tedy nutno hledat další možnosti, jak se bezpečně napojit na penězovod ze státního rozpočtu. Zatímco se národ – jehož naprostá většina má zájem na dodržování práva a zákonů a chce je dodržovat – bude snažit zjistit, podle jakých pravidel a jak má vlastně žít, pomocí korunových korporací bude možno dosáhnout kýžených efektů. Nikdo z `obyčejných` lidí nebude mít sílu na to, aby mocenským a ekonomickým manipulacím čelil,“ zrekapitulovala doktorka Samková, podle které je přístup politiků k veřejnosti v tomto případě charakterizován starou známou poučkou „kdo si hraje, nezlobí“.

Nový občanský zákoník podle Kláry Samkové umetá cestičku k rabovacím nájezdům, jaké lidé v této zemi nezažili od vpádu tatarských hord.

ParlamentníListy.cz následně konfrontovaly s námitkami doktorky Samkové bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, který je však nechtěl komentovat. „Vyjádření této dámy vůbec nebudu komentovat, to je pod moji úroveň. Nepovažuji ji za seriózního odborníka, abych se k jejím výrokům vyjadřoval."   

Advokát Hrádela: Stojí za tím lidé kolem plzeňských práv. Je to miliardový byznys

K tomu, aby si veřejnost udělala o novém občanském zákoníku obrázek, přispěl na webu ParlamentníchListů.cz i kolega Samkové, advokát Karol Hrádela. Je třeba dodat, že doktor Hrádela se velmi snažil o odložení platnosti zákoníku, které by umožnilo jeho přepracování, a dokonce v tomto směru dokázal prosadit usnesení Advokátní komory. Na něj však nikdo nebral zřetel.

O novém občanském zákoníku se podle Hrádely mluvilo již od devadesátých let a původně na něm existoval konsensus. „Původně předpokládaný nový občanský zákoník měl být stručný, jasný, přehledný a proto nevyžadující dlouhé období mezi schválením a nabytím účinnosti a měl být zejména rychle schválený. Očekávalo se, že přijetí kvalitního stručného dokumentu nebude nic bránit,“ říká advokát.

V průběhu příprav normy se ale situace radikálně změnila nástupem ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Jiří Pospíšil podle Hrádely velmi rázně vyčistil Legislativní radu vlády, která měla dokument schvalovat, a dosadil tam řadu svých kolegů, spojených s Právnickou fakultou v Plzni. Do legislativní rady se mimo jiné dostala řada právníků, kteří byli autory schvalovaných zákonů, což byl značný střet zájmů. Čistka v legislativní radě postihla například profesora Václava Pavlíčka, který vehementně protestoval například proti církevním restitucím. Právě po těchto změnách podle Hrádely začaly legislativní radou procházet velmi podivné předpisy.