Dříve občanským průkazem prokázal rodič své dětí, protože měl v průkaze údaje o nich. Děti si mohl zapsat do pasu a cestovat s nimi i bez jejich pasů. To bylo zrušeno a zavedly se dětské pasy. Prý kvůli únosům dětí. Tak všichni rodiče byli postiženi byrokracií dětských pasů, protože si promile rodičů „unáší“ děti. Ovšem i dnes nějaký rozvedený rodič s dítětem odjede. Chudáci policisté mají poznat, že půlroční mimino na fotce v pase je to, které na ně mžourá z kočárku.

Občanský zákoník říká, že se manželé mohou v běžných situacích zastupovat. Jak však na poště prokázat, že vaše manželka je právě ta Martina, která tam má uloženou zásilku, kterou může podle zákona vyzvednout manžel, když již údaje o manželce v občance nejsou. Dříve lidé s omezenou svéprávností to měli v občanském průkazu uvedeno. Jak bránit tomu, že s námi smlouvu nesjedná někdo, kdo tak učinit nemůže, když z občanky to nezjistíme?

Zmizet má rodné číslo. Chyba prý je, že lze z něho vyčíst datum narození. Ale spousta lidí zná naše datum narození, protože to s nimi slavíme. Datum narození slouží k určení jedince, bydlí-li na stejné adrese dvě osoby téhož jména. Nikdo nechce být zatčen, protože si jej policie splete se jmenovcem o poschodí níže. Rodné číslo si lidé díky datu narození pamatují. Přesto je nahrazováno čísly, která každý úřad stanoví dle svého, a nejsou zapamatovatelná. Boj proti rodným číslům je nerozumný. Líbí se genderovým ideologům, protože rodné číslo obsahuje i pohlaví a zná jen muže a ženy. Vadí těm, kteří znají tolik pohlaví, kolik si jen lze přát.

Některé údaje by mohly být zapisovány dobrovolně. Kdo se za manželku a děti nestydí, si je zapíše a bude mít jednoduší život v řadě situací. Vláda změnou občanských průkazů oslabuje právní jistotu, neboť lidé musí vědět, kdo je ten, jenž s nimi chce jednat.