Smlouva o pobytu vojsk.
I Sovětský svaz měl bilaterální smlouvu o pobytu vojsk s naší zemí. Pokud si vybavuji, pouze čtyři poslanci hlasovali tehdy proti. Je zde nějaký oproti vojskům USA v zemích které okupovali?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Netuším přesně kam váš dotaz směřuje - tedy zda k tomu že všechny velmoci jsou pokud jde o prosazování svých zájmů v podstatě stejné (postupují mocensky a když je nutné i vojensky) a nebo k zvažování legitimity jednotlivých jejich akcí. Ale určitě nemá smysl srovnávat hrušky a jablka. Ruský imperialismus existuje ale to americký taky a jehom záběr je po pádu bipolarity a prohře SSSR ve studené válce skutečně mnohem globálnější. Napětí Rusko - USA rozhodně není černobílé (antiamerikanismus mám za stejně hloupý jako rusofobii) a jeho řešení tudíž asi vyžaduje určitou diplomacii, kterou bohužel asi dnešní EU nezvládá..
Pokud jde o srpnovou invazi 1968, tak součástí stanoviska KSČM je že byla v rozporu s mezinárodním právem a kvitujeme že se SSSR i nástupnické Rusko za toto omluvilo. Zvací dopis a další aktivity na podporu (uzavření smlouvy o pobytu vojsk) byly spíš ostudné i když logicky asi tušíme jak mocensky vynucené. Když za nesouhlas s přichodem vojsk byl v tehdejším ČSSR postih taki jaké asi mohlo být demokratické rozhodování o této věci.
Pokud jde o přípané přizvání jiných vojsk - mají se na mysli vojska NATO - tak předpokládám že i zde by byl mocenský nátlak, ale hlasování v pluralitně zvoleném parlamentu by byla alslespoň demokratickým aktem. ještě lépe by bylo referendum. To by asi dopadlo v ČR stejně jako před 46 lety u těch Rusů, tedy odmítnutím. Snaha Ruska mít dnes základny ne ve středné Evropě, ale třeba na Blízkém východě, severní Africe či v Latinské americe je mnohem slabší než dislokace američanů - to je výraz poměru sil, nikoliv dělení na síly dobra a zla.
Myslím že v této situaci je třeba opakovat význam mezinárodního práva a v EU, ke které patříme požadovat aby myslela na hodnotu míru a stabilních mezinárodních vztahů - eskalace napětí a militarizace ničemu nepomůlže. Netřeba skákat ani podle Washingtonu ani podle Moskvy a dělat obecně řečeno jiným velmocem v jejich geopolitických hrách mouřenína. Nestrašme se 3. světovou, ale faktem je že uvolňování, potažmo partnerství vzalo aktuálně za své a to může, mít své následky. Tak jim předejděme.