mně se složitě odpovídá na velmi odbornou problematiku laikům. A omlouvám se za to, co jsem teď řekl. Pokud se jedná o zásobníky, tak zásobníky byly na prodej a to, k čemu došlo, je, že došlo k zásadní změně tržních podmínek. Došlo k tomu, že se velmi snížily marže. Jako provozovatel zásobníků žijete z marží, to znamená v ocenění jednotlivých obchodních modelů došlo k tomu, že ten, kdo je chtěl prodat a chtěl je prodat s nějakým záměrem výnosu, protože pracoval s maržemi, které byly daleko větší.
A ono čím vyšší jsou ceny, tím více se marže zužují, tak očekával nějaký výnos. A výnos očekával, a teď já o číslech prostě nemohu mluvit, ale v řádu několika set milionů eur. A v okamžiku, kdy došlo k prodeji, tak protože se marže snížily, tak ve valuacích, v oceněních jednotlivých investorů se pro ně objevily ceny, které byly třeba o 50 % nižší. V tom okamžiku do toho vstupuje český stát, zahajuje jednání na mé úrovni se svým protějškem na úrovni pana ministra financí, se svým protějškem. A dělá z otázky zásobníků vlastně otázku strategické bezpečnosti nejen ČR, ale Evropy.
Jestli jste si všimli, tak zásobníky, které byly na prodej, tak prodány nebyly a jsou pořád ve vlastnictví společnosti RWE, což je jeden z největších obchodníků s energiemi na evropském trhu. Důvod, proč chtěla tato společnost zásobníky prodat, je jejich dlouhodobá strategie stahování se z trhu s energiemi.
My jsme v té době vyslovili názor, že ani nám není jedno, ani společnosti není jedno, ani Německu není jedno, kdo zásobníky vlastní. A budeme v této věci postupovat společně a koordinovaně. Ale musíme si uvědomit jednu věc, že je to stejně jako ČEZ společnost, která má nějaké akcionáře, řídí se nějakým korporátním právem a ze smyslu toho, co dělá, tak ona prostě nemůže prodat zásobníky jen někomu, protože je jí sympatický. Chce je prodat za nějakou cenu. A do té doby, než jí někdo nenabídne cenu, která jim dává ekonomický smysl v jejich plánech, tak to neprodá.
Na druhé straně je pak jiný soukromoprávní subjekt nebo stát, který v případě, že by zásobníky koupil nad cenu, která je vysoko nad současnou valuací pro běžné takovéto transakce, tak bude muset zdůvodnit, proč to udělal. A teď je otázka, jestli je několik miliard českých korun cena za to, že bude stát nad rámec toho, jaké zásobníky mají v současné době hodnotu, jestli je to ta cena za to, že my budeme zásobníky muset provozovat jako normální obchodník. Protože já ani tomu ČEZ, a teď se vracím zase k té otázce, a zase vycházejme z toho, že máme korporaci, která je obchodovaná na mezinárodních burzách, která má vlastníky, což jsou institucionální investoři. To není jen pan Šnobr, to jsou penzijní fondy, to mohou být státní fondy. A prostě to mezinárodní právo má nějaká pravidla. A když se podíváme, jak to funguje, tak vidíme teď třeba výsledky kauzy s krevní plazmou, Diag Human, kdy na základě jedné věty tehdejšího ministra a na základě dalších nešikovných kroků tehdejších vlád je tady najednou závazek ČR zaplatit nějaké odškodné ve výši mnoha miliard.
Takže já vás naléhavě prosím, toto jsou velmi citlivá témata. Tím nejlepším příkladem je pro nás Energy de France a rozhodnutí, že chce, prosím pěkně, mluvíme o nejvíce zadlužené energetické firmě na tomto kontinentu. Rozhodnutí Francouzské republiky ovládnout Energy de France, zastropovat ceny a zavést jakýsi tarif pro domácnosti, sáhnout do stávajících kontraktů, vedlo k tomu, že tato firma, protože jí to ukládá právo, žaluje svého zřizovatele, to znamená Francouzskou republiku, na náhradu škody ve výši 8 miliard eur, k tomu nepřipočítám ty různé žaloby, které třeba přijdou ze strany drobných akcionářů.
Chápu to, že pro některé akcionáře ČEZ by v tuto chvíli bylo asi to nejlepší, oni na to čekají jako na Vánoce, v tuto chvíli přijít a dostat nabídku státu na odkup akcií. Ale vy jste tady mluvil o nějakých budoucích ziscích. Samozřejmě že tito drobní akcionáři a minoritní budou chtít mít ty budoucí zisky zohledněny v té ceně, za kterou je ten stát vykoupí.
To nejsou banální transakce. To není něco, co se dělá takto, pokud se tedy chcete vyhnout náhradám škod, žalobám a roky se tady s někým soudit, jestli jste to udělali správně nebo ne. To není o tom, že to není jedna z možných cest, ale je to o tom, jak vybrat tu nejlepší cestu, ale ještě jak tou cestou správně právně projít, tak, aby byl dosažen ten výsledek, který očekáváme, bez nějakých následných právních otřesů, zejména bez poškození jména ČR, jako země, která se chová k zahraničním investorům férově a podle mezinárodního práva.
Děkuji.
