Atmosféra strachu v souvislosti s ukrajinskou krizí se může stát pláštíkem, pod nějž se schovají kroky, které by ještě nedávno jen stěží prošly. Na summitu Severoatlantické aliance, který se koná dnes a zítra v britském Walesu, má být schváleno budování základen ve východní Evropě. Ať se pro ně snaží generální tajemník NATO Rasmussen najít sebepřijatelnější označení, například »přijímací zařízení v hostitelských zemích«, vždy půjde jen o základny. A jeho slova o „viditelnější přítomnosti NATO na východě na tak dlouho, jak to bude potřeba“ nápadně připomínají proslulou smlouvu o dočasném pobytu sovětských vojsk u nás. Samozřejmě bychom neměli zavírat oči ke gradaci napětí na Ukrajině. Jediné smysluplné a nekrvavé řešení je však hledání cesty k jednacímu stolu. A nové základny jsou hodně velké klacky na této cestě. Možná spíš těžko překročitelné klády. Na ruského prezidenta Putina a jeho kroky můžeme mít různé názory. Avšak ve chvíli, kdy mu mávají vojáci NATO zhruba 600 km od Moskvy, lze chápat jeho nervozitu. Případné další jednání, které je nanejvýš nutné k zastavení eskalace konfliktu, pak ale bude vypadat jako debata u kulatého stolu s pistolí přiloženou k hlavě. Růže, které v tomto případě trpělivost můžou přinést, by byly velice trnité a hlavně zbarvené krví nevinných.