V tomto kontextu nabývá poněkud jiný význam, než jak jej chápe OSN, tedy mezinárodní den uprchlíků v souvislosti s válečnými konflikty. A znovu to otevírá téma minulosti poválečného odsunu Němců – nikoliv vyhnání, ale transferu německého obyvatelstva ze tří evropských států do Německa. Přitom celý vývoj v Evropě po 2. světové válce je veden snahou o zahlazení minulosti a dívání se dopředu. Vývoj směřuje k ekonomické a další spolupráci v Evropě, aby se hrůzy minulých válek nemohly opakovat a evropský kontinent se stal místem prosperity, kde se nebudou některé národy vyvyšovat nad ostatní a vyvolávat neklid nacionálních vášní. V Německu jakoby poslední dobou toto přestávalo platit. Německo si více a více prosazuje své vidění světa. Je to vidět na euru, které se řídí více potřebami Německa než ostatních, což vyvolává pnutí na jihu Evropy, kde kvůli tomu kancléřku Merkelovou vyobrazují s hákovým křížem. Nyní se v Německu prosadil další symbol – staví se památník vysídleným Němcům a byl uzákoněn památný den vysídlených Němců. K tomu se z Německa ozývají další hlasy, které vyzdvihují bombardování Drážďan jako akt, který vraždil nevinné Němce, a nechtějí vidět toto jako součást vojenských operací. Co nám tím Německo chce sdělit téměř 70 let po skončení 2. světové války? Bohužel nelze to interpretovat jinak než jako snahu o relativizování 2. světové války – my Němci jsme se sice nezachovali dobře, ale vy máte také máslo na hlavě, neboť jste vyhnali Němce, bombardovali Drážďany, což je také strašné. Toto vyvolávání debat minulosti není v našem zájmu, my se chceme dívat do budoucna a řešit problémy dnešní stagnující Evropy. Ovšem pokud z Německa přicházejí tyto signály, nelze odpovědět jinak, než že transfer Němců byl aktem mezinárodního práva, který měl mít preventivní význam z hlediska odstranění nebezpečí nových center nepokojů a konfliktů. Byl aktem spravedlnosti v situaci, kdy Němci v českých zemích tím, že se drtivě přihlásili k myšlenkám nacismu, vyhnali Čechy z pohraničí a plánovali vysídlení Čechů na Sibiř, zrušili možnost dalšího společného soužití. Každá událost má svoje příčiny, měl je i transfer německého obyvatelstva. Přineslo to problémy oběma stranám, ale umožnilo klidného soužití jako sousedních států. Německo by nemělo podléhat extrémistickým skupinám, jako je Svaz vyhnanců a oživovat debaty minulosti o transferu Němců politickými symboly, jako je ustanovení památného dne či budování památníku.