Jádrem problému přitom není odlišná víra, jak tito spasitelé hlásají, ale ekonomické změny v Evropě. V 60. a 70. letech Němci pozvali do země statisíce Turků a Francouzi další miliony Severoafričanů, neboť pro ně měli spoustu nekvalifikovaných pracovních míst. Většina z nich se velmi dobře etablovala. Dnes je situace úplně jiná. Nekvalifikovaná práce díky technologickému pokroku a dalším procesům ve společnosti mizí a jejich potomci již příliš šancí na získání slušného pracovního místa nemají. Natož pak nově příchozí imigranti, kteří se stanou pouze další zátěží sociálního systému v přijímajících zemích.
Přesto, že se nás uprchlická vlna díky bohu z mnoha důvodů zatím příliš netýká, a doufám, že to tak i zůstane, jedná se o velmi vážný problém, který naše vláda zatím řeší více slovy než faktickými opatřeními a nehledí vůbec na zájmy naší republiky a našich obyvatel. Spoléhá se a odvolává se totiž pouze na směrnice a rozhodnutí úředníků a politiků z Bruselu, jejichž povinností ochrana vnějších hranic Schengenského prostoru je.
Problémem je, že Brusel nejspíš neví jak postupovat a státy na vnějších hranicích "Schengenu" jako jsou Itálie, Řecko nebo Malta zase nejsou ochotny případně ani schopny ochranu společné hranice patřičně zajistit. Zda jim v tom Brusel z našich společných prostředků málo pomáhá nebo tuto pomoc zneužívají pro jiné účely je otázkou.
Podle mého názoru máme pouze dvě možnosti. Tou první, kterou preferuji, i když si nejsem jist, že je ještě reálná, je, že donutíme Brusel a hraniční státy "Schengenu", aby začaly okamžitě plnit ty povinnosti ochrany společných hranic, které na sebe vzaly. Mezi ně musí patřit především to, že se přes hranice dostanou výhradně ti, kdož mají podle azylového práva na vstup nárok. Tedy absolutně žádní ekonomičtí imigranti a už vůbec ne žádní imigranti bez dokladů, kteří neprokáží svou historii a totožnost. Ti první by se stali pouze zátěží našeho sociálního systému a ti druzí, pokud si nebudeme jisti, kým opravdu jsou, mohou být teroristy, kteří nás ve vhodnou chvíli zabijí..
Druhou možností, pokud EU nezajistí ochranu společné hranice je, že se budeme muset urychleně začít starat o ochranu hranic vlastních, hranic České republiky. Již tak činí Maďaři a domnívám se, že k těmto opatřením brzy sáhnou i Němci, neboť jejich situace je neudržitelná. A budeme tak muset rozhodnout i my. Bude to pravděpodobně konec Schengenu v jeho dnešní podobě, konec snu o Evropě bez hranic. Nemůžeme -li se však spolehnout na EU v tak důležité záležitosti jako je ochrana společné hranice, bude to jediná možnost. Je proto vitálně důležité, aby zodpovědní členové vlád, premiér a ministři vnitra a obrany urychleně připravili své rezorty na plnění tohoto úkolu.
