V denním tisku mimo jiné prohlásil, že zvládnutí uprchlické krize není věcí armády ale policie a bezpečnostních složek chránících vnější schengenskou hranici. K tomu optimisticky dodává, že Česká republika má tu výhodu, že kromě mezinárodních letišť nemusí střežit ani metr vnější schengenské hranice.
Ministr Stropnický asi situaci na schengenských hranicích nesleduje. Jinak by musel vědět, že tato ochrana společné hranice de facto již vůbec neexistuje a že se do Evropy poslední měsíce bez omezení valí mnohasettisícová vlna uprchlíků. Schengenské hraniční země jako Řecko, Malta nebo Itálie, spolu s Bruselem totiž absolutně neplní svoje povinnosti ochrany společných hranic, které na sebe svým podpisem schengenské dohody vzaly.
Pan Stropnický ve svém komentáři také uvedl, že „ …..v kombinaci s nízkým počtem běženců u nás by bylo neadekvátní, kdyby to byla naše země, která by jako jedna z prvních začala provádět mimořádná opatření….“. Co k tomu dodat? Snad jen to, že až budou na českém území nikoli stovky ale desetitisíce migrantů, jako je tomu nyní v Maďarsku, bude už na tato mimořádná opatření pozdě. Lze se totiž domnívat, že Maďarsko v nejbližších dnech přestane svoji situaci zvládat a pak se vlny imigrantů převalí přes jeho hranice dále na Slovensko a z něj kam jinam než do naší republiky.
Na rozdíl od pana ministra se domnívám, že je naopak nyní nejvyšší čas, abychom začali intenzívně řešit ochranu vlastních hranic tak, abychom se pokud možno do „maďarské“ situace nedostali. Až dosud totiž působí naše armáda prakticky výhradně jako expediční sbor, hájící (něčí) zájmy daleko v afgánských horách případně iráckých pouštích. Ve vojenské přísaze naší armády, kterou podepisuje každý její příslušník, však není o afgánských horách ani slovo. Je jen a pouze o obraně naší vlasti. Armáda by proto měla soustředit svoje, i tak velmi limitované, síly na obranu naší země a našich hranic místo na dobrodružné mise v zahraničí.