Celá česká ekonomika stojí na začátku určitého nového období. Stejně, jako potřebujeme nutně rozhýbat projekt vysokorychlostního internetu (který by měl mít nejpozději v létě viditelné výsledky), stejně jako potřebujeme akcelerovat přípravy vysokorychlostních železničních tratí (a začít stavět za osm a ne skoro za dvacet let), stejně tak je potřebné přeřadit rychlost v průmyslové politice. Dosavadní nebyla špatná – konec konců přinesla nesporné výsledky. Ale dosáhla své meze a je třeba přijít s výraznými změnami, které však nesmí průmysl poškodit.
Během krátké doby ukončí ČNB intervence proti koruně. První měsíce to povede ke kolísání kurzu, ale již ve druhém pololetí - hlavně ke konci roku - je předpoklad jeho zpevňování. To bude podniky nutit k vyšší produktivitě práce. Vláda zároveň vcelku otevřeně říká, že i letos hodlá pokračovat v tlaku na růst mezd. Nemůže a samozřejmě nebude zaměstnavatelům nic přikazovat, ale má dvě páky. První je minimální mzda, druhá pak úroveň platů ve státní sféře. Přes tyto páky je možné tlačit nahoru mzdy v celé ekonomice. A znovu to bude mít stejný dopad – tlak na růst produktivity práce. To nastartuje nutné restrukturalizační změny.
Československo mezi světovými válkami patřilo k deseti technologicky nejvyspělejším zemím světa. To je cíl, ke kterému se nyní musíme upnout. Není to meta dosažitelná rychle, ale je to dobrý kompas v současném světě, strategický cíl, který má smysl. Neboť sice nyní můžeme tlačit úroveň mezd nahoru, ale i tyto možnosti nejsou nekonečné. A skutečně vysokou mzdovou úroveň může zajistit především ekonomika, která bude založená na vysokém podílu přidané hodnoty. Nic jiného nemá hospodářskou logiku.
Hovořím často s představiteli průmyslu. Co chtějí od vlády, to je mimo jiné vyšší efektivita v čerpání evropských peněz určených na inovace. A další věc, která je trápí: nejistota v energetické budoucnosti země. Proto potřebujeme opravdu rychle rozhodnutí o naší jaderné energetice. A ta začíná – v současné situaci – u výstavby nového bloku v Dukovanech. To je věc, kterou není možné odkládat. Buď musíme udělat první skutečné a nezpochybnitelné kroky k dostavbě Dukovan, nebo je třeba přijmout energetickou koncepci, která bude řešit situaci země i za dvacet let.
Potřebujeme posílit naše spotřebitele i naše sebevědomí. Stejně, jako se nelze smířit s předraženými mobilními daty, nemůžeme akceptovat fakt, že kvalita mnoha výrobků v českých obchodech (především potravinářských) je významným způsobem horší než stejné zboží v zahraničí. Je nutné o tom velmi obsáhle a přesně informovat, vytvořit dostupný informační systém, který bude tyto skutečnosti popisovat a bude na ně spotřebitele upozorňovat. A samozřejmě bude třeba posílit některé pravomoci kontrolních orgánů, aby bylo možné přiměřeně zakročit.
To všechno není možné bez soustavné spolupráce se zaměstnavateli, s podnikatelskými subjekty. A stejně tak to nejde bez komunikace s odbory a bez vysvětlování každého jednoho kroku veřejnosti. Ale je to směr, který má smysl a vede ke zlepšení života většiny obyvatel této země. Diskuse jistě nebude jednoduchá, ale když povede i přes „strkanice“ k odpovědí, kam se dál bude ubírat český průmysl, rozhodně má smysl.
Psáno pro blog.idnes.cz