Úkolem záchranářů je zachraňovat, proto vždy zvažme, zda je v danou chvíli opravdu nutné volat 155. Laxní a bezohledný přístup některých z nás vede bohužel ke zneužívání tolik potřebné služby. Záchranka je pro občana zadarmo, je rychlá a snadno dostupná. Dochází k případům, kdy sanitka vyjíždí k člověku, který má potíže několik dní, ale nejde ke svému lékaři a v noci si zavolá 155. Pokud ve stejném čase a místě má jiný pacient život ohrožující problém a jde o minuty, může mít prostě smůlu. Operátor na telefonu někdy těžko rozliší závažnost případu, a proto sanitku raději vyšle.

Opilci do sanitky nepatří, ale často se stává, že se tam dostanou. Jde o případy, kdy lékař vyhodnotí, že jsou ohroženi na životě a zdraví. Potom putují buď na záchytku nebo na psychiatrii. V některých případech si opilce, který se válí na chodníku a podle zákona „je nebezpečný sobě či svému okolí“ předává policie, záchranář a lékař. Nejsme v našem demokratickém systému příliš benevolentní k pokleskům nezodpovědných?

Stanoviště záchranné služby není pohotovost, jak se mnozí mylně domnívají. Pokud přijdete se zdravotním problémem k záchranářům, vyhodnotí váš zdravotní stav a rozhodnou, jak dál. Bude-li váš stav vážný, ohlásí to na dispečink a budete ošetřeni v režimu výjezdu sanitky. V ostatních případech dostanete doporučení navštívit nejbližší zdravotnické zařízení, kde slouží pohotovost.

Pomoc při zdravotních problémech má každému z nás nabídnout především praktický lékař, který od zdravotní pojišťovny dostává za každého registrovaného pacienta pravidelnou měsíční platbu. A to i tehdy, když se takový člověk v ordinaci roky neukáže. Žádný lékař však nemá ze zákona povinnost sloužit pohotovost (noci, víkendy, svátky). Je to problém, na který se dlouhodobě poukazuje, ale zákonodárci zatím nic nemění. Pokud potřebujeme navštívit pohotovost, je nejlépe zvolit cestu do nejbližší nemocnice.