Kýžená liberalizace trhu však ve skutečnosti nenastala. Jak všichni víme, v 21 členských státech včetně České republiky k řádné implementaci prvního železničního balíčku nedošlo, přičemž zůstávají nevyřešeny zejména otázky v souvislosti s otevřením železničních trhů hospodářské soutěži. To, že se jedná o skutečný problém, dokazuje i situace v České republice.

Přestože stát již učinil první kroky, které povolují vstup dalších železničních dopravců na trh, ve skutečnosti chybí politická vůle umožňující na kolejích skutečnou konkurenci. To potvrzuje i chování socialistických hejtmanů v čele jednotlivých krajů, kteří na konci loňského roku uzavřeli s Českými drahami desetileté smlouvy s opcí na dalších pět let na zajištění regionální železniční dopravy, a to bez jakéhokoliv výběrového řízení.

Hejtmani, kteří ve volbách získali mandát na čtyři roky, tak fakticky na patnáct let uzavřeli železniční trh. Monopolní České dráhy teď nebude nic nutit ke zlepšení svých služeb, což bude mít pro železnici fatální důsledky. V tomto kontextu je proto otázkou, zda současná debata o zdaňování zaměstnaneckých benefitů, kterou v České republice odboráři rozpoutali, včetně vyhrožování stávkami, ve skutečnosti pouze neodvádí pozornost od reálných problémů.

Problémů, které způsobují, že se železniční doprava dostává stále více na periferii společenského a ekonomického zájmu a logicky naopak narůstá oblíbenost Zelenými tolik kritizované silniční dopravy. Rád bych proto vybídl Evropskou komisi k větší aktivitě při prosazování skutečné liberalizace železničního sektoru a k důslednému dozoru, zda je netržní chování jednotlivých aktérů v souladu s evropským právem.