Pokud už nezaměstnaní v tvrdé konkurenci práci seženou, tak jejich platy s ostatními zeměmi evropské osmadvacítky absolutně neobstojí. Naše země končí po 25 letech kapitalismu budovaného pod praporem bezbřehé demokracie někde hluboko ve spodní části tabulky, což je tristní.
Ona hladina platů v podstatě stagnuje vzhledem k naši obrovské nezaměstnanosti a velmi slabé tvorbě nových pracovních míst. Krize je nejzdlouhavější v oborech využívajících méně vzdělanou pracovní sílu jako je stavebnictví, pohostinství či hoteliérství. Z tohoto důvodu se právě u nižších příjmových skupin přidává na platech vůbec nejméně.
Vztah českých zaměstnanců k práci se díky krizi značně zhoršil. V podnicích se zvyšuje užívání neetických praktik a pracující jsou stále ve větším a větším stresu. Podle aktuálních statistik vadí více než 60 procentům pracovníků přesčasy. Polovina obyvatelstva navíc vydělá méně než 111 korun za hodinu. Český sen o platech »jako na Západě« nadále bohužel setrvává v říši pohádek.
Z aktuálních dat Českého statistického úřadu však jednoznačně vyplývá, že vývoj po listopadu 1989 radikálně změnil výši průměrné mzdy směrem nahoru a máme tak nyní důvod k radosti. Údajně vzrostla z pouhých 3170 korun v roce 1989 na letošních 25 800 korun, tedy dokonce více než osmkrát. Po zohlednění faktoru inflace se průměrná mzda zvýšila až o neuvěřitelných 52 procent.
Z údajů také vyplývá, že stoupala životní úroveň důchodců. Nutno podotknout, že sice méně než zaměstnancům, přesto hodně, neboť průměrný starobní důchod se za poslední čtvrtstoletí reálně zvýšil o téměř 30 procent. S touto interpretací já nesouhlasím a myslím, že mi mnozí dají za pravdu.
Čím větší otrávenost a odpor náš krystalický kapitalismus způsobuje, tím silnější odvrat lidí od politiky můžeme očekávat. A toho jsme očitými svědky při nízké účasti u voleb.Pokud už nezaměstnaní v tvrdé konkurenci práci seženou, tak jejich platy s ostatními zeměmi evropské osmadvacítky absolutně neobstojí. Naše země končí po 25 letech kapitalismu budovaného pod praporem bezbřehé demokracie někde hluboko ve spodní části tabulky, což je tristní.
Ona hladina platů v podstatě stagnuje vzhledem k naši obrovské nezaměstnanosti a velmi slabé tvorbě nových pracovních míst. Krize je nejzdlouhavější v oborech využívajících méně vzdělanou pracovní sílu jako je stavebnictví, pohostinství či hoteliérství. Z tohoto důvodu se právě u nižších příjmových skupin přidává na platech vůbec nejméně.
Vztah českých zaměstnanců k práci se díky krizi značně zhoršil. V podnicích se zvyšuje užívání neetických praktik a pracující jsou stále ve větším a větším stresu. Podle aktuálních statistik vadí více než 60 procentům pracovníků přesčasy. Polovina obyvatelstva navíc vydělá méně než 111 korun za hodinu. Český sen o platech »jako na Západě« nadále bohužel setrvává v říši pohádek.
Z aktuálních dat Českého statistického úřadu však jednoznačně vyplývá, že vývoj po listopadu 1989 radikálně změnil výši průměrné mzdy směrem nahoru a máme tak nyní důvod k radosti. Údajně vzrostla z pouhých 3170 korun v roce 1989 na letošních 25 800 korun, tedy dokonce více než osmkrát. Po zohlednění faktoru inflace se průměrná mzda zvýšila až o neuvěřitelných 52 procent.
Z údajů také vyplývá, že stoupala životní úroveň důchodců. Nutno podotknout, že sice méně než zaměstnancům, přesto hodně, neboť průměrný starobní důchod se za poslední čtvrtstoletí reálně zvýšil o téměř 30 procent. S touto interpretací já nesouhlasím a myslím, že mi mnozí dají za pravdu.
Čím větší otrávenost a odpor náš krystalický kapitalismus způsobuje, tím silnější odvrat lidí od politiky můžeme očekávat. A toho jsme očitými svědky při nízké účasti u voleb.
