Předložený dokument shrnuje výsledky půlroční diskuse vládní koalice nad prioritami a směry rozpočtové politiky České republiky pro následující období.
Na navržený státní rozpočet, na jeho rozsah, strukturu a zaměření je možné nahlížet z různých úhlů. Podle mého názoru je zde však několik klíčových faktorů, které je nezbytné při jakékoli formulaci postojů k navrženému rozpočtu vzít v potaz.
Návrh i střednědobý výhled státního rozpočtu na léta 2018 a 2019 zabezpečuje, aby podíl deficitu hospodaření sektoru vládních institucí na HDP byl pro celé období na úrovni 0,5 % ročně a strukturální deficit na úrovni střednědobého fiskálního cíle ČR tj. 1 % HDP. Takovýto vývoj deficitu je plně v souladu se závazky ČR vůči EU. Přesto se opět nevyhneme „folklornímu vystoupení“ představitelů opozice. Ti budou opět z plných plic tepat vládu za to, že nesnižuje deficit mnohem razantněji, popřípadě, že nesestavuje rozpočet přebytkový.
Vedle toho se hlasatelé těchto myšlenek budou co nejúporněji snažit dokázat, že současná vláda nemá vůbec, ale vůbec nic společného se současným růstem naší ekonomiky. Ti otrlejší budou dokonce tvrdit, že růst byl pouze a jen umožněn jimi realizovanými „reformami veřejných financí“.
Kde je pravda? Stačí se podívat na statistická data. Nějak rychle se zapomíná na brutální restrikce investic, platů, důchodů a dalších sociálních dávek a s nimi spojený pokles HDP! Je naprosto zřejmé, že prudké snížení plánovaného schodku státního rozpočtu by ekonomický růst České republiky spolehlivě zastavilo. Fiskální konsolidace a ekonomický růst jsou totiž spojené nádoby a příliš velký tlak na jedné straně způsobí problémy na straně druhé. Hospodářská politika státu musí velmi opatrně vyvažovat obě stránky. Z tohoto pohledu prudké skoky a přemety patří jen do tělocvičny. I o je poučení z působení předchozích vlád – to je poučení z ryze české, přímo domácí, ekonomické krize let 2012 – 2013. Tehdy vláda přemrštěnou restrikcí zahnala ekonomiku, která teprve nabírala dech po dopadech celosvětové recese, do dalšího poklesu. Současná koalice se poučila. Ukazuje se však, že strany a osoby, které za touto zbytečnou krizí stály, jsou nepoučitelné a nepoučitelní.
Prorůstová rozpočtová politika vlády bude samozřejmě pokračovat i v příštím roce bez ohledu na tento pokřik. Předpokládané mírné zrychlení reálného ekonomického růstu v roce 2017 (z 2,2 % na 2,4 %) bude podpořeno řadou opatření v oblasti spotřeby domácností. Jde především o nárůst platů v rozpočtové sféře o 5 % a u pedagogických pracovníků v regionálním školství o 8 %.
Navíc velmi pozitivní vývoj letošního rozpočtu umožní navýšit platy ve většině rozpočtové sféry v předstihu – již od 1. listopadu. Ve školství se už dokonce platy učitelů navýšily současně se zahájením nového školního roku. Dá se očekávat, že se tento nárůst platů, společně s dalším předpokládaným nárůstem minimální mzdy stane pobídkou pro tolik potřebný výraznější nárůst mezd v podnikatelské sféře.
Dalšími impulsy pro nárůst spotřeby domácností bude úprava sociálních příjmů a zdanění. Dojde k výrazně nadstandardní valorizaci důchodů (o 300 Kč měsíčně od 1. 1. 2017), valorizaci příspěvku na péči podle zákona o sociálních službách o 10 % a další nárůst daňového zvýhodnění u rodin s dětmi.
Vedle podpory soukromé spotřeby předpokládá rozpočet i výrazné posílení v oblasti investic. U kapitálových výdajů se předpokládá nárůst o 24,5 mld. Kč, přičemž k růstu dochází jak ve složce kryté příjmy z EU, tak i ve složce kryté vlastními (domácími) příjmy rozpočtu. Jak ukazuje vývoj letošního roku, bude naprosto nezbytné se zaměřit na maximálně možné využití rozpočtovaných prostředků a zabránit v této oblasti zbytečnému nečerpání z nejrůznějších, většinou administrativních důvodů.
Je nutno vyzdvihnout, že vedle již uvedených cílů bude rozpočet na rok 2017 plnit celou řadu úkolů, které si vládní koalice vytýčila ve svém programovém prohlášení. Zde je třeba nutno zmínit především opatření související s bojem proti daňovým únikům. Jde jak o již zavedené kontrolní hlášení, tak i předpokládaný přínos elektronické evidence tržeb.
Z dalších oblastí je velmi významné zvýšení výdajů na platbu státu do veřejného zdravotního pojištění za tzv. státní pojištěnce (+3,3 mld. Kč), zvýšení výdajů na výzkum, vývoj a inovace (+3,7 mld. Kč) nebo výrazný nárůst výdajů na obranu a bezpečnost.
Při analýze návrhu se nelze vyhnout tzv. strukturálnímu problému rozpočtu, lépe řečeno vysokému podílu mandatorních výdajů. Tento problém, na který tak ráda upozorňuje opozice, se však nedá jen lehce a šmahem odstranit, za což částečně nese vinu i současná opozice. Jde totiž o to, že tzv. reformy veřejných financí, které vždy a pravidelně skončily v masívním snižování daní (především firmám a vysoko příjmovým skupinám občanů), vyslaly Českou republiky mezi státy s velmi nízkým stupněm přerozdělení. Podle návrhu rozpočtu se bude pohybovat složená daňová kvóta na úrovni 34,3 % a konsolidovaná složená daňová kvóta (tj. po odečtu daní a pojistného, které platí stát „sám sobě“), 32,6 %. Tato úroveň řadí ČR mezi státy s velmi nízkou úrovní přerozdělení v rámci EU. Je pak logické, že nezbytné funkce, které stát zabezpečuje (především ochrana zdraví, bezpečnost občanů, vzdělání nové generace, sociální pomoc občanům ve stáří, v nemoci a chudobě aj.) dosahují na této relativně nízké úrovni příjmů vysokých podílů.
Co říci závěrem? Je samozřejmé, že vlastní projednávání rozpočtu a jednotlivých kapitol, které se odehrává za zvýšeného zájmu médií, může vyvolávat tu větší, tu menší, pocit zásadních či přímo neřešitelných problémů či rozporů. Tak tomu však není. Jde spíše o tradiční rozpočtový folklór. Tak tomu bylo i letos. I když některá jednání vypadala, že přinesou neřešitelný rozpor, zodpovědným přístupem všech koaličních partnerů se podařilo vytvořit velmi dobře vypracovaný rozpočet. Rozpočet, který vyváženě propojuje prvky směřující k další nápravě veřejných financí s opatřeními výrazným způsobem napravující celkové ekonomické a sociální prostředí, s rozpočtem podporující růst příjmů a zaměstnanost občanů České republiky. Není náhodou, že tento rozpočet – samozřejmě vedle vládní koalice – podporují jak reprezentace zaměstnavatelů, tak i odborů.
Václav Votava, předseda Rozpočtového výboru PS PČR
