Sjezd ČSSD v reakci na volební fiasko o víkendu zvolil nové vedení. ČSSD tak má nového předsedu, avšak ke změně svého politického kurzu odvahu nenalezla. A to přesto, že delegáti měli ve výběru zjednodušenou práci, neboť za volební výsledek odpovědný expředseda Sobotka svoji odpovědnost uznal a do vedení již nekandidoval.
Možná se konzervativní křídla po prvním kole vyděsila vedením Jiřího Zimoly, a jejich delegáti se proto pro druhé kolo spojili k podpoře Jana Hamáčka, který byl i pro Chovancovo voliče zjevně přijatelnější než revoluční Zimola. A vyšlo to. Pro KSČM je to vlastně dobrá zpráva, neboť od ČSSD pod vedením Hamáčka nelze očekávat žádný posun doleva a tím ani úprk těch voličů, kteří nám ještě zbyli.
ČSSD se tak mírnou většinou přiklonila k pokračování v úřednickém a ideologie zbaveném stylu, který je jejím voličům cizí. Není náhodné, že výrazné volební úspěchy ČSSD zažívala v 90. letech za Zemana a poté koncem první dekády nového milénia za Paroubka, a naopak výrazný pokles byl spojen s úřadováním nevýrazných a nelevicových předsedů Špidly, Grosse a Sobotky. Není těžké uhádnout, které skupině se svým projevem i názory více přibližuje nový předseda Hamáček. Ani úvahy o zrušení karenční doby či opatrné úvahy zavedení sektorové daně na tom nic nezmění. A uvažovaný vstup do vlády za současného rozložení sil bude pro ČSSD doslova polibkem smrti.
Levicovému voliči bude vždy bližší v čele strany charismatický rétor a nekompromisní buldozer s vyhraněnými programovými názory a ideologickou konzistencí. Má-li k tomu ještě inteligenční a vzdělanostní převahu, kterou nabídl ČSSD v dobách svého předsednictví Miloš Zeman, mohou být výsledky ohromné. Nový předseda Hamáček nic z toho nabídnout nemůže a jeho všeobecná akceptace ze strany představitelů pravicových stran za dob jeho předsednictví v Poslanecké sněmovně je dalším nepřehlédnutelným varováním. A jen velmi obtížně si lze představit, jak může být Hamáček oním avizovaným krizovým manažerem, když byl součástí příčin, proč krize v ČSSD vůbec vznikla.
Sportovní terminologií si ČSSD kapitána i taktiku zvolila a strana tím sama sebe dobrovolně pasovala namísto do boje o udržení. Janu Hamáčkovi můžeme gratulovat, levicovým voličům ČSSD pak kondolovat. Anebo je pozvat k nám. Ale to je budeme muset výsledkem našeho sjezdu nejdříve přesvědčit, že my chceme konečně začít bojovat o titul a ne o udržení.
