To vše podle Bělohradského připravilo »tragický rok 1948«. Toto předpolí použil pan profesor k tomu, aby popřel soudnost národa v květnových volbách 2010, podtrhl manipulovatelnost nynějšího veřejného mínění médii, a aby tak stanovil první velké poučení – vážné znepokojení z českého veřejného mínění.
Když se mýlí profesoři, mýlí se velkolepě, tak to má asi být. V této první úvaze se snoubí naprosto nehistorický, abstraktní přístup k sociologickým a historicky zjistitelným faktům s elitářským postojem a s podceněním smýšlení lidu. Bylo jaksi pominuto, že smýšlení masy lidí v roce 1946 a 1948 mělo tyto prvky: tragická zkušenost první světové války a národního útlaku v Rakousko-Uhersku, nadšení z vytvoření samostatného státu, který byl buržoazně demokratický, ale suverénní, na to navazovaly krušné zkušenosti z velké hospodářské krize třicátých let, z nezaměstnanosti, bídy a z pravidelně se opakující střelby policie do zbídačených demonstrantů a vyústilo to ve zradu západních spojenců, německou, hitlerovskou fašistickou okupaci. Národ osvobodila, a tím zachránila, především Rudá armáda socialistického státu, SSSR, a to vše dalo perspektivu rozvoje i pro masu »obyčejných« lidí, kterými dnešní mocní tolik pohrdají.
A co máme dnes? Opět soukromokapitalistické společenské zřízení, velkou hospodářskou krizi, statisíce nezaměstnaných, nesuverénní stát v postavení polokolonie, většinu bývalého národního majetku v cizích rukou, rozbujelou zločinnost, drogy, patologické hráčství a tak dále. Je zcela zákonité, že i smýšlení masy lidí musí být jiné než v roce 1938 nebo v roce 1948. A také to smýšlení lidu je rozděleno do skupin smýšlejících, kterým se »postaru« říkalo třídní vědomí, ale… je to opravdu postaru?
Třídní protikladná společnost dává každý týden »obyčejnému« člověku pocítit ostrost svých zubů. Aby se v tom dalo žít, nutí to dokonce zčásti i k sebeklamu. Mocní nedokážou vládnout bez manipulací a lží. Pro ty mocné dopadly květnové volby přesně tak, jak si oni přáli a jak se oni, především působením médií, ale i vlastním dílem, přičinili.
Vládnoucím silám se hodí vše, a tak postavily na hlavu, zfalšovaly předvolební klip amerického prezidenta Baracka Obamy a tuto »tvůrčí úpravu« nazvaly »Přemluv bábu«. Klip měl úspěch u mladých lidí a prý i u prorežimních umělců. U koho je tedy onen »lůzovitý politický diskurz«, komu je vlastní? No přece tuzemským politickým i jiným »kulturtrégrům«. To prof. Bělohradský okatě naznačil, a aby se elitě omluvil, chvatně uvedl příklad bolševiků, Lenina, rudé revoluce a Gottwalda.
Díky za to připomenutí, pane profesore, pro komunisty to znamená připomenutí nutnosti opět vysvětlovat souvislost materiálního a obecně sociálního postavení skutečných lidí s jejich smýšlením – a ukazovat jim východiska. Nutnost dbát na vysvětlování dějin našeho národa.
Čím dále a pozorněji čteme rozsáhlý článek profesora Václava Bělohradského, tím více mu potměšile i skutečně přicházíme na chuť.
Lůzovitý politický diskurz, maskovaný »kritickou distancí«, má svou vlajkovou loď: týdeník Reflex pod vedením Pavla Šafra. Výborně, s tím nelze než souhlasit. Házení vajíčky po sociálních demokratech, soustavné lhaní a tupení českého národa v údajně veřejnoprávní televizi. Jádrem toho je antikomunismus jako nová hegemonie, co má ucpat díry, kterými ze systému unikl konsenzus z »demokratické naděje«. To by komunisté jen s námahou vyjádřili lépe.
