Nevím, co ministerstvo k záměru přestat financovat projekty poskytovatelů sociálních služeb přimělo, ale řekla bych, že sociální cítění – které by mělo být tomuto minsterstvu vlastní – to zřejmě nebylo. Příjemci sociálních služeb jsou na jejich existenci závislí a jen těžko domýšlet, k čemu by jejich citelné omezení vedlo.

Ústecký kraj má veliký zájem na tom, aby sociální služby v kraji fungovaly a těm, kteří je potřebují, se dostalo patřičné pomoci a komfortu. V rámci své snahy kraj tyto sociální služby dotuje i z vlastních prostředků a nikdy nás ani nenapadlo, že by šlo o špatně investované peníze.  Napadlo to však zřejmě někoho na ministerstvu, jinak si totiž záměr přestat na ně přispívat vysvětlit neumím.

Ministerstvo práce a sociálních věcí už jednou celkovou částku jdoucí na projekty sociálních služeb snížilo a nyní nám hrozí, že nebude vypláceno vůbec nic. Krajský rozpočet je napjatý a kraj sám financování těchto služeb zvládnout nemůže. Očekávám, že zodpovědní lidé, se kterými v této věci jednám a jednat budu, pochopí, že existují lidé, kteří se bez pomoci neobejdou a omezení poskytování sociálních služeb by pro ně znamenalo nepříjemné snížení kvality života.

Ostatně myslím, že by se ve veřejné sféře dalo ušetřit určitě jinak nežli odepřením pomoci těm, kteří ji potřebují a nemohou se bránit. Příjemci sociálních služeb si svůj životní úděl dobrovolně nevybrali a snaha odepřít jim patřičnou pomoc není snaha ušetřit, ale normální ostuda.