Neznám nikoho, kdo by nechtěl mít rovnou páteř. Myslím tím hledisko fyziologické, z hlediska charakteru je to často dilema. Křivá páteř bolí, způsobuje svému nositeli zdravotní i estetické potíže. Charakter je něco neuchopitelného, projeví se až při tzv. „lámání chleba“ nebo chcete - li, až v případě, že o něco jde. A že v minulých týdnech šlo opravdu o hodně, o tom nás přesvědčila tzv. kauza Brady. Pan Jiří Brady ve svém pokročilém věku netušil, co jej po příjezdu do rodné země čeká. Netušil to ani pan ministr Herman, který si myslí, že rovná páteř v demokratické zemi je politikům vlastní. V zemi, kde si lidé váží svobody, v zemi, kde obchod a ekonomika nestojí na prvních místech, ale lidem ještě pořád něco říkají pojmy demokracie a lidská práva. Minulé týdny ve stínu této kauzy rozdělily naši společnost na dva tábory, které si navzájem dokazují, kdo má pravdu a kdo lže. Otázka rovné páteře a čistého svědomí přichází jako záblesk něčeho zapomenutého, něčeho, o čem se v politice moc nemluví. A to je škoda. Myslím si, že mít rovnou páteř, čisté svědomí a klidný spánek je nade všechny obchody s Čínou či jinými zeměmi, kde lidská práva jsou jen prázdným pojmem. Ale to ví jen ten, kdo prošel „stezkou odvahy“ a nezalekl se pravdy. A vy jste, pane ministře, obstál na výbornou. Jsem hrdá nejen na Vás, ale na celý klub KDU ČSL, který tak měl opět příležitost si připomenout, že pravda je stále ještě velmi ceněnou komoditou a že se s ní neobchoduje. Díky!
Psáno pro blog.idnes.cz