Sněmovní verzi jsem podpořil i svým hlasováním. Původní nařízení vlády, jimiž byly národní parky vyhlašovány, pocházejí z počátku 90. let a jsou zastaralé jak z pohledu ochrany přírody, tak i z hlediska mezinárodních předpisů, jimiž je Česká republika vázána. Současně vláda využila možnost zahrnout do nové právní úpravy i poznatky z fungování národních parků a jejich efektu na ochranu přírody. Proto redukuje nadbytečné ochranné podmínky tam, kde je to z pohledu ochrany přírody možné, a naopak zdůrazňuje potřebu přísné ochrany u nejcennějších lokalit tím, že jasněji vymezuje plochy pro jednotlivé způsoby péče. Posiluje i práva obcí vyjadřovat se k problematice, která se jich bezprostředně týká tím, že se stanou ve svém územním obvodu dotčeným orgánem podle správního řádu při projednávání všech návrhů opatření obecné povahy.
Jako snad každý zásah do pravidel ochrany přírody, i tento vyvolal poměrně bouřlivou diskusi občanů, odborníků, ochránců životního prostředí i starostů dotčených obcí. Jsem přesvědčen, že sjednocení problematiky všech národních parků, snížení administrativní zátěže, změny v regulaci pohybu osob ve prospěch rozvoje ekologicky šetrné turistiky, jasné definice a větší transparentnost cílů ochrany a způsobů péče pro jednotlivé zóny budou přínosem pro všechny – pomohou ochránit to nejcennější z české přírody, aniž by bránily turistickému využívání, zajistí trvale udržitelný rozvoj a posílí i roli místních samospráv.
Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR