Sliby, sliby, sliby…..po kolikáté už jim občané před volbami uvěřili. Jednou, že důchodci dostanou přidanou stokorunu, jindy, že nově vzniklá křišťálově čistá politická strana s mladými, aférami neposkvrněnými tvářemi v čele zatočí s korupcí i nemorálností politiků. Zapomenout nemůžeme ani na slib, jak kolovrátek se opakující, že prvořadou prioritou bude vzdělání. A pokaždé stačilo pár týdnů, nanejvýš měsíců, aby přišlo rozčarování. Nejinak je tomu i tentokrát. Aféry, korupce, štěkání se o korýtka, prospěch pro sebe a pár vysoko postavených vyvolených, ožebračování většiny občanů.
Jak je to i s tou prioritou vzdělávání, to můžeme sledovat, zvlášť v posledních dnech, při jednání o sestavování rozpočtu na příští rok. Programové prohlášení Nečasovy vlády slibovalo, že „vláda vytvoří podmínky a nástroje pro dlouhodobou garanci vstupu mladých kvalifikovaných pedagogů do všech druhů škol. Za tímto účelem v roce 2011 a v následujících letech posílí objem platových prostředků pro pedagogické pracovníky o 2,1 miliardy korun, v roce 2012 posílí objem platových prostředků pro pedagogické pracovníky o další 4 miliardy korun a poté toto navýšení zachová a zmrazí až do roku 2015.“ A skutečnost? Mladí vysokoškolsky vzdělaní, kvalifikovaní nastupující učitelé sice přidáno dostali, ale na ostatní se nedostalo. A to způsobilo problémy. V mateřských školách, kde podle zákona, sice kvalifikovaná učitelka se střední pedagogickou školou a dlouholetou praxí, ale bez vysoké školy, najednou brala mnohem menší plat než její mladá kolegyně, která právě dostudovala vysokou školu. Rozdíly mezi vyššími platy nastupujících absolventů a ostatními kantory pak vnesly do sboroven i ostatních škol nabourané vztahy, navíc se nepotvrzuje ani to, že by čerstvý absolvent byl nějak zvlášť motivován k tomu, aby ve školství vydržel. Vždyť rozdíl mezi jeho zvýšeným platem a platem po 30 letech praxe činí zhruba 4 tisíce korun. Jediným výsledkem tak bylo rozdělení zaměstnanců. Nebylo právě to úmyslem? Za naprostou nespravedlnost pak považuji to, že nepedagogičtí pracovníci, kterých je ve školství kolem 70 tisíc a kteří spoluvytvářejí školní prostředí pro žáky, studenty i jejich učitele, ve stejné době přišli ne pouze o 10% svého platu jako ostatní státní zaměstnanci, ale reálně o 15 – 30%. Dřív totiž přišly peníze na školy pro všechny zaměstnance v jednom balíku a ředitel tak mohl platy převádět. Loni však došlo k oddělení peněz pro pedagogy a ostatní zaměstnance. Jedná se o uklízečky, jejichž průměrná mzda je 8 000 korun, kuchařky s platem 10 – 12 tisíc, 13 000 dostávají školníci a 14 000 hrubého hospodářky. Zhruba polovina z těchto pracovníků navíc nemá v rámci úspor plný úvazek, takže dělají často za minimální mzdu. A těmto lidem má být teď znovu snížen plat. To je do nebe volající nehoráznost. Vláda totiž chce, jak slíbila, v příštím roce zvýšit učitelské platy, respektive jejich nadtarifní složky, ale uvolnit na to potřebné 4 miliardy odmítá. Zde už svůj slib neplní. Ministr financí Kalousek minulý týden prohlásil, že pokud by se měly navýšit finance pro rezort školství, musela by vláda rozhodnout, kde jinde je škrtne, protože žádnou rezervu nemá. Ministr Dobeš tak hledá úspory v rezortu. Ušetřit chce na ministerstvu a jeho přímo řízených organizacích (sloučením 17 těchto organizací do 3) půl miliardy korun, přičemž do konce roku 2011 chce Dobeš propustit čtvrtinu úředníků, na investicích dětských domovů, kde hodlá uspořit 200 milionů, o 1 miliardu mají přijít vysoké školy a 5% (700 milionů) se má škrtnout právě těm, kteří už nemají naprosto, kde brát, tedy nepedagogickým pracovníkům na školách.
Jsem přesvědčena o tom, že je to jen začátek. Že na pořad dne přijde požadavek, aby platy nepedagogů dofinancovaly ze svých rozpočtů kraje a obce. Ty však na to nemají. A chybějící miliarda na vysoké školy? Ministerstvo už chystá řešení – odložené školné ve výši 10 tisíc za jeden semestr, tedy 20 tisíc za rok. Profitovat z toho budou banky, které budou poskytovat půjčky, ale i zájemci z bohatých rodin. Uchazeči o studium z chudších poměrů totiž budou velmi zvažovat, jestli si mohou dovolit vstupovat do života v době, kdy by si měli založit rodinu a shánět bydlení, navíc při nejistotě, zda seženou práci, zadluženi. A tak, namísto znalostí a schopností jedince, bude rozhodovat peněženka. To je to slibované zastavení dlouhodobě klesající úrovně vzdělanosti? KSČM žádné z těchto asociálních a nekoncepčních návrhů nepodpoří.
Kromě toho, v době, kdy se hledají úspory a vykrádají se kapsy těm nejpotřebnějším, chce ministerstvo školství vyhodit 3,1 miliónu korun za studii, která má vypracovat plán, jak školné zavést. Stejně tak, jako se už roky přihazují peníze za různá testování soukromým firmám, namísto toho, aby se těmto záležitostem věnovali odborníci z ministerstva školství.
Na jednu stranu úspory, na druhou stranu plýtvání. A nejedná se pouze o rezort školství. Ušetřit finance a dát je tam, kde je jich opravdu zapotřebí, je přece možné. Stačí přehodnotit priority. Nevyhazovat peníze za novodobé žoldáky v zahraničních misích, zrušit zastropování zdravotního a sociálního pojištění a naopak zavést strop na financování předvolebních kampaní, zavést progresivní daň, pro kterou jsou mimochodem podle posledního internetového průzkumu společnosti SANEP téměř tři čtvrtiny občanů ČR, zavést majetková přiznání. Kromě toho nepochopím, jak si může někdo dovolit, navíc v této době úspor navrhovat vrácení majetku církvím v podobě polí, lesů a rybníků v hodnotě 75 miliard korun a ještě kompenzaci ve výši 59 miliard, která za 30 let splácení při započtení inflace dosáhne zhruba 80 – 90 miliard. A to přitom stát každoročně platí církvím 1,5 miliardy ročně.
Jsem proto přesvědčena, že plánované protesty odborů jsou zcela namístě a všichni bychom je měli svou účastí podpořit.
Marta Semelová
poslankyně PS PČR (KSČM)
