V obchodě – zvlášť před svátky – musejí lidé pracovat i čtrnáct hodin denně. I když zákon zakazuje, aby to bylo více než dvanáct hodin v jedné směně. Za práci berou sedmdesát korun hrubého. A k tomu často musejí snášet různé ústrky a plnit přepjaté pracovní normy.
Když už chtějí založit odbory, musejí to dělat v tajnosti, aby místo lepších pracovních podmínek (kde jsou odbory, tam jsou zhruba o třetinu vyšší mzdy) neskončili bez zaměstnání úplně.
Objeví se jistě hned tvrzení, že si přeci každý může vybrat, kde a za kolik pracuje. Na tom argumentu samozřejmě není ani trocha pravdy. Co se ale udělat dá, je pracovní podmínky lidí v supermarketech – a nejenom tam – zlepšovat.
Neobejde se to bez součinnosti odborářů, státních inspektorů práce i místních organizací politických stran a aktivistů. V různých okolních zemích je běžné, že na podporu lidí v supermarketech demonstrují lidé zvenčí – ať už organizovaně z jiných firem nebo jen ti, kdo mají zrovna čas.
Nutná je ale spolupráce zaměstnanců (nejen) v supermarketech. Můžeme totiž o porušování zákoníku práce i všemožném útlaku vědět. Ale v případném sporu ho musíme umět prokázat. A to se nedá bez spolupráce lidí zevnitř.
Začátkem prosince začala Sněmovna projednávat návrh mého sociálně demokratického kolegy senátora Františka Bublana „o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě“. Obsah návrhu je jednoduchý – v několika vybraných svátcích zakázat prodej v prodejnách s plochou větší než dvě stě čtverečních metrů.
K návrhu lze jistě mít různé výhrady – že vybraných dní, kdy má být zavřeno, je málo. Že dvě stě čtverečních metrů je moc velká plocha. Že zakázán by měl být i prodej v noci, což obsahoval podobný návrh v roce 2004, resp. 2005. Přesto si přeji, aby návrh Františka Bublana prošel.
Díky němu si totiž můžeme uvědomit, zda si vážíme jen své možnosti kdykoli nakupovat, nebo uznáváme právo na volný čas pro všechny lidi. A intenzivněji se bude ve veřejné debatě klást otázka, zda lidé nejen v supermarketech mají skutečně zaručena základní zaměstnanecká práva – počínaje osmihodinovou pracovní dobou, jejíž 96. výročí jsme si připomněli 19. prosince, a pokračuje a konče důstojnou odměnou za práci v důstojných podmínkách.
V debatách kolem tohoto návrhu mi občas přijde, jako kdybychom se báli, že když uznáme, že lidé v supermarketech tato tři základní práva nemají, uvědomíme si, že i my – v kancelářích, u počítačů, v kravatách a kostýmcích – na tom nejsme nijak zázračně lépe.
Návrh Františka Bublana počítá s tím, že na Štědrý den by byly velké obchody zavřené od poledne do půlnoci. Tak nám všem přeji, aby to vyšlo už na ten příští Štědrý den, aby si klidný štědrý večer mohli užívat všichni ti, kdo pracovat nemusejí, protože v jejich profesích nejde o život, ani o velké národohospodářské škody.
Kdo jezdíváme do Německa nebo Rakouska víme, že tam podobná pravidla už platí. A že i v neděli tam má otevřeno jen pár malých provozoven. Zákaz prodeje o svátcích je realitou i v Polsku. S hospodářstvím těchto zemí se přitom nic špatného neděje. Rozdíly, které mezi nimi jsou, jistě nevyplývají z rozhodnutí omezit v malo- a velkoobchodě prodejní dobu.
