„Jsme malí, slabí, dosti těchto řečí,“ napsal ve
svých Jitřních písních před více než 120 lety básník
Svatopluk Čech. Mnozí z nás umíme jeho verše nazpaměť, ale
jako by se nám z nich vytratil původní smysl. Můžeme ho znovu
nalézt třeba v tom, že strašení Ruskem je v dnešní energetické
situaci v Evropě zpozdilé, úsměvné a má nejspíš čistě
ideologický účel, o němž byla řeč výše.
Co se týče
zemního plynu, má ČR nadstandardní podmínky pro zajištění
bezpečnosti a spolehlivosti jeho dodávek. K nim patří především
diverzifikace zdrojů, spoluúčast rozhodujícího dodavatele na
přípravě terminálů pro dovoz zkapalněného zemního plynu z
dalších možných zdrojů, diverzifikace přepravních cest a v
poměru ke spotřebě druhá největší kapacita zásobníků v EU.
Smlouvy zaručující ruské dodávky plynu do ČR a jeho transport
na západ Evropy máme uzavřeny do roku 2035. Dodávky neomezilo ani
často připomínané omezení dodávek plynu pro Ukrajinu v roce
2006. A podobně je to s ropou.
Energetická
bezpečnost ČR se navíc v poslední době dostává na kvalitativně
novou úroveň zejména díky koncepci rozvoje jaderné energetiky.
Jaderné elektrárny nové generace představují spolehlivý a
ekologicky šetrný zdroj energie. Jaderné palivo lze zakoupit na
4-5 let dopředu. Dalším posílením energetické bezpečnosti bude
plánovaná výstavba závodu na na
výrobu jaderného paliva na území České republiky. Obohacený
uran pro potřeby takového závodu je pak možné kupovat jak z
Ruska, tak i od Mezinárodní banky paliva pod hlavičkou Mezinárodní
agentury pro atomovou energii IAEA.
Smyslem založení této banky je právě zvýšení energetické
nezávislosti států, které nemají vlastní zásoby obohaceného
uranu.
Dalším argumentem proti energetickému strašení Ruskem je skutečnost, že se v posledních měsících začala nová etapa energetické spolupráce EU s Ruskem a byl vypracován její „jízdní řád“ do roku 2050.
„Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru, a malým ten, kdo zná jen malý cíl“, napsal Svatopluk Čech v době, kdy jsme ještě neměli vlastní stát. Dvojnásobně by to mělo platit dnes, kdy už naříkání nad ukrutným českým osudem a strašení zlými mocnostmi není ničím jiným, než odváděním pozornosti od neschopnosti či nekalých zájmů našich vlastních – českých – politiků.
