Kandidátky a kandidáty, kteří na nás budou v následujících týdnech jukat z plakátů a zubit se z billboardů můžeme rozdělit do tří skupin.
První z nich – politici opoziční, kteří hlasitě kritizovali dosavadní zlodějské praktiky a nabízeli alternativu – jsou autorovi těchto řádků nejméně odporní, což ovšem neznamená, že i mezi nimi se nenajdou kreatury, jejichž vyfotošopovaný škleb dokáže soudně uvažujícímu člověku pokazit náladu na celý den. Jejich argumenty, že takhle to nejde dál a je třeba to zkusit jinak, ovšem mají svou logiku. Že jinak než jinak to dál nepůjde, na tom se už shodneme skoro všichni. Riziko, že v zemi, kde politika není chápána jako správa věcí veřejných, ale výtah k moci, se bude vesele korumpovat a krást, ať bude nahoře ten, anebo ten, je nicméně vyšší než nejvyšší hora Krkonoš.
Druhou skupinou jsou „nové
tváře“ - oligarchové, mírně znudění už tak nějak automatickým bohatnutím, kteří
ve znechucení lidí současnou politikou zavětřili možnost osladit svůj
ekonomický vliv lžičkou medu tolik lákavé moci politické. Hlavně proto, aby si
ušili zákony svým obchodním zájmům na tělo, což je v české politice posledních
let oblíbená kratochvíle.
Třetí skupinou, u které by naivní člověk z lidu předpokládal, že zaleze někam
hodně hluboko a bude se upřímně stydět, jsou politici ODS, TOP 09, LIDEM nebo
Věcí veřejných, tedy uskupení přímo odpovědných za bordel, bídu a chaos, který
tu z vládních pozic s takovou vervou zasela a vypěstovala. Jenomže pes je
zakopaný v tom, že tito lidé už dávno nevědí, co je to stud a slovo pokora mají
za duševní poruchu. A tak se jdou zase jednou nechat pěkně vyfotit na
billboard, trénují si stará dobrá hesla o tom, že jsou pevnou hrází před
návratem komunistů a zlými Rusy, kteří už sedí na nastartovaných tancích a
brousí si na nás zuby. Však ono se najde v krásné české zemi dost hlupáků,
kteří jim na to skočí.
Ano, alternativ je zdánlivě více: křesťanští demokraté se tváří jako že
vstávají z mrtvých, zelení se ve snaze zaujmout jinakostí dokonce rozkrojili
vedví. Tyto a další trpasličí hnutí ovšem nemají valné šance na úspěch, ani
kdyby se stavěly na hlavu. Rozhodovat budou – jako v Česku o všem podstatném –
peníze. A ty mají logicky ti, kteří si je nakradli.