To mne možná odlišuje od některých optimisticky laděných čtenářů. Přičemž platí, že skeptik skutečně pochybuje a nedůvěřuje. Já tedy o mnoha jevech, trendech i lidech současnosti pochybuji a některým nedůvěřuji. Své postoje si netvořím pouze a výlučně na základě mediálních obrazů. Vycházím z různých zdrojů informací a nejen z toho, o čem nás přesvědčuje např. Česká televize.
T.G.Masaryk napsal ve své České otázce mimo jiné to, že náš národ spasí pouze mravnost a vzdělanost. A dnešní realita? Odpovězte si raději sami. Jeden můj čtenář mi zaslal velmi zajímavou reakci, v níž mi naopak naznačuje, že jsem snílek, který doufá a věří v obrat k lepšímu. Vrací se také k mému textu o demokracii bez elit. Mimo jiné napsal – cituji: „… V roce 1918 tvořili Češi dvě třetiny obyvatel českých zemí, ale platili jen třetinu daňového výnosu. Ten zbytek Němci v opačném pořadí. V roce 1946 získala komunistická strana největší volební úspěch ve svobodných volbách v globálním měřítku. Následovalo oloupení Němců, bohatších Čechů, likvidace elit, emigrace a 40 let komunismu. Náprava by trvala 500 let. Ale to už bude jiný svět.“
Hledáme-li spásu, jako obvykle mimo nás, pak to taky není vůbec snadné. Evropa, nebo chcete-li Evropská Unie, má problémy sama se sebou. A nepomohlo ani to, že velké země nenápadně překlopily politický a hospodářský projekt na fiskální unii.
Nedávno se mne jeden přítel ptal na to, jak staré mám děti. Nechápal jsem proč. Když jsem se zeptal, tak mi řekl, že je ještě čas, aby se naučily čínsky. Čínský vliv zaplavuje svět. Čína kupuje různé státní dluhopisy různě zadlužených zemí. Reagoval na to nedávno i časopis Forbes, který čínského prezidenta označil za nejmocnějšího muže světa. Poprvé. Víte, jaké je nejčastější jméno chlapce narozeného v letošním roce v Anglii? Není to Jack ani Harry, ale kupodivu Mohammed.
Obávám se však, že naše postmoderní a posttotalitní trable se odehrávají na kvalitativně jiném půdorysu, než je tomu v západní části Evropy. Naše potíž je pak také s těmi univerzálními vzory a modely. Ten čas jsme asi propásli. A tak jediná skutečná výhoda, kterou ještě máme, je naše strategická poloha uprostřed Evropy, mezi zájmy velkého Německa a velkého Ruska.
Pro velké zahraniční investory je dopravní hledisko mnohem podstatnější, než um tzv. českých ručiček, kterých rozhodně nepřibývá, ale právě naopak, kvapem ubývá. Pozitivní příklady českých úspěchů jsou výsledkem osobního nasazení jedinců a ne produktem systému. Často je to spíše boj s hydrou státní mašinérie, včetně té, která má teď 27 hvězdiček na modrém podkladě.
A ještě aktuálně pod čarou. Poselství voleb do Kongresu v USA – zpátky z flámu.
