Po této zkušenosti se racionální úsudek občana dostává na rozcestí s tím, kdo takovýto zákon, o který se justice opřela, mohl vůbec navrhnout. A pokud si na tuto otázku i odpovíme, nemohl to být nikdo jiný než samotní politici, neboť se ukazuje, že velice dobře věděli, proč tak činí. Pro náš národ je ostudné, že „naše“ největší spáchané zlodějny za nás musí řešit Švýcaři, neboť naše zákonodárce, ministerstva, ani justici tyto kauzy celé roky nezajímaly.
A nejen to. Nikdo z politických potentátů, vědomých si své imunity nebo dokonce indemnity, se nehlásí k odpovědnosti za osudy téměř 600 000 nezaměstnaných, je jim jedno, že máme 30 000 bezdomovců, nezajímají se o důvody, proč skončil jeden milión domácností v exekuci. Je jim lhostejno, že kriminalita vzrostla o 300%. Nestarají se o to, proč byla voda postupně zdražena až na 80 násobek její původní ceny, u komodit jako je plyn, elektřina, uhlí a dřevo se ceny vyšplhaly na 1500% původní ceny, že se byty zdražily na padesátinásobek, metro na třicetinásobek. Ani necítí zodpovědnost za 7 miliard m2 neobdělávané zemědělské půdy, nebo že byly vybity 2 milióny kusů dobytka a že louky dnes leží ladem. Necítí zodpovědnost za rozprodaný národní majetek- za hubičku zahraničnímu kapitálu, který si ročně odváží 500 miliard výnosů a zisků z naší země. Zahraniční kapitál vlastní cca 80% klíčových firem a je kontrolován ze 40% z daňových rájů. Je jim jedno, že naše inteligence odchází do zahraničí. Nevadí jim ani to, že masmédia manipulují s veřejným míněním a že máme stejný počet státních zaměstnanců jako těch, co vytváří hmotnou produkci. Že máme stejné ceny jako v Německu, ale jen třetinové platy. Nevadí jim, že ČR přišla o vodárny, plynárny, energetiku, doly, pískovny, cementárny, cihelny, ocelárny, banky, obchody, cukrovary či tisíce dalších podniků.
Naše země se za poslední dva roky propadla v žebříčku konkurenceschopnosti o 15 míst- na 46 místo na světě. Za jediný měsíc zkrachovalo v ČR 600 stavebních firem. ČR, která je počtem obyvatel 48x menší než celá EU, má 6x více heren a kasin, než zbytek EU dohromady. Státní dluh se vyšplhal téměř na 200% ročního rozpočtu země. Každého půl roku je stát donucen z důvodu totálního nedostatku peněz vypisovat dluhopisy, které z velké části skoupí banky, neboť nashromážděný kapitál nemají komu půjčovat, protože občané ani firmy si další zadlužování již dovolit nemohou.
Je nedůstojné občana, aby se musel obávat o svoji každodenní ekonomickou budoucnost, nebo třeba jen o bezpečnost při obyčejné večerní procházce po ulici. I to, aby byl právnickou mašinerií donucen k využívání jejích služeb na každém kroku, aby se bál o své děti- zda neskončí jako gambleři, narkomani, či zda nedoplatí na všudypřítomnou bezohlednost, pokrytectví, kdy běžně vítězí bezostyšná lež, závist a nenávist.
Za všemi výše pojmenovanými problémy vězí beztrestnost politika a státního úředníka. Otázka zní, najde v sobě nová Poslanecká sněmovna sílu změnit tento destruktivní stav?
Petr Havlíček
