Samozřejmě, někdo může za mne odpovědět, že jsem jen respektoval kolektivní usnesení, ovšem to je pouze jedna strana mince. Druhou, a pro mne neméně důležitou, tvoří „nejlepší vědomí a svědomí“, jímž je každý poslanec povinován při správě země jejím občanům bez rozdílu statusu.

     Musím objektivně přiznat, že můj názorový přerod od počáteční nepodpory, přes podporu nepřímou, až k podpoře aktivní rozhodně nebyl „bezbolestný“. Naopak, bylo to jedno z nejtěžších rozhodování v mém politickém životě, při kterém jsem musel polknout plno „hořkých slin“. Politika je však „umění možného“ a mým cílem je nikoliv politikařit, ale pomoci skutečně potřebným a tzv. neprivilegovaným.

     Subjektivně nejsilnějším argumentem pro podporu koalice byl pro mne neudržitelný stav, kdy zde byla dlouhodobě vláda „bez důvěry sněmovny“, která tedy nebyla plnohodnotná a funkční a stala se tak snadným terčem některých deprivantů ze samozvaného „demokratického bloku“, někdy i proto, že plnila, byť i  nevědomě,  předvolební sliby „levice“.

     Dalším důvodem byla moje setrvalá snaha o marginalizaci vlivu rozličných obskurních souručenství, jež si za dob prezidentování Havla a Klause, premiérování Topolánka a Nečase, nebo ministrování „nezničitelného“ Kalouska, ekonomicky rozparcelovala k „obrazu svému“ zemi,  bez ohledu na občany a dodnes z toho tyjí.  A Babiš, ať je již jakýkoliv, jim při tom, alespoň občas, „šlápne na kuří oko“.

     Nelze také mlčet k faktu, že každý desátý Čech žije pod státem stanovenou hranicí bídy nebo, že každý desátý občan starší 15 let, má na sebe vedenou exekuci. Zde reálně vidíme ty slibované „výdobytky podvodného majetkového převratu“ v roce 1989,  ale dobře nám tak, naletět jsme nemuseli! A já představitele zmíněného politického ražení „u kormidla“ znovu nechci, jen hlupák opakuje stejné chyby. Raději jsem tak pragmaticky vyjádřil podporu vládě ANO a ČSSD, i když přiznávám, že to bylo řešení typu „z nouze cnost“. Bohužel, více než jen takovéto dílčí zásahy do politiky naší země, prostřednictvím i takovéto podpory, volební výsledek KSČM prozatím neumožňuje! A pro upřesnění některým nám ideově spřízněným pesimistům dodávám, že jsme současně vládě nevydali žádný „bianko šek“, na nic!

     S podivem ale je, že proti této, dalo by se říci vlastní, vládě brojili i někteří exponenti ČSSD. Nejspíš asi proto, že se na ně s křesly nedostalo. Oficiálně jim ale vadí podpora ze strany KSČM. Exministr vnitra Chovanec raději do sněmovny hlasovat ani nepřišel, i když se ještě nedávno veřejně dušoval, že bude respektovat vnitrostranické referendum, z Plzně hystericky úpí oranžový hejtman Bernard, sám regionální oligarcha. Ten, kdyby se místo podezřelých podnikatelských a politických vazeb, a vystupování, syceném politikařením a kádrováním, věnoval spíše správě kraje, nemusel být potom, podle květnového průzkumu agentury SANEP, vyhlášen nejhorším hejtmanem v ČR. A někteří další, jako například dnes oportunisticky etablovaný předseda Senátu Štěch.