Dovolte mi uvést stručně novelu zákona o službách a shrnout její obsah, tak jak ji schválila Poslanecká sněmovna. Ta předkládaná novela byla zpracována z podnětu Ministerstva průmyslu a obchodu, které je gestorem transpozice směrnice 2018/2002, kterou se mění směrnice 2012/27 EU o energetické účinnosti. Ten návrh zákona byl předložen k projednání k meziresortnímu připomínkovému řízení již 10. 12. 2020, tedy v předchozím volebním období, avšak nebyl následně projednán. A k novému jednání došlo až v roce 2022.
Poslanecké sněmovně bych návrh k projednání předán 12. 4. 2022, ačkoliv lhůta pro transpozici této směrnice uplynula již v roce 2020. Je to tedy další z toho balíku transpozic, o které se snažíme v současné vládě za spolupráce všech resortů a ministra Šalamouna odbourat ten, řekněme, legislativní deficit, který v těchto transpozicích máme. To prodlení bylo způsobeno souhrnem řady skutečností včetně pandemie covidu, ale zároveň probíhaly poměrně dlouhé odborné debaty.
Nejvíce bylo vlastně diskutováno o možnostech řešení měsíčního informování o spotřebě tepla, kde byly posuzovány různé možnosti od povinnosti stanovené pro všechny poskytovatele služeb, přes sdílenou účinnost zákona a dále až po řešení spočívající v různé definici dálkově odečitatelných měřidel, která se diskutujícím stranám jeví jako nejvhodnější, neboť od roku 2024 bude mít tato transpozice vliv i na ty, kteří mají již dálkově odečitatelná měřidla podle nové definice instalována. Pak na všechny subjekty toto dopadne až v roce 2027 bez povinnosti vynakládat prostředky tam, kde uživatelé bytů shledají stávající způsob měření a odečtu jako dostačující.
Z důvodu prodlení s transpozicí byl proti České republice, to je takový leitmotiv, již zahájeno řízení o porušení povinnosti, které však bylo 15. července tohoto roku zastaveno po jednání s Evropskou komisí právě v návaznosti na předložení novely v parlamentu České republiky. Nicméně i v pravidelném kontaktu víme, že ze strany Evropské komise je ta této legislativy sledována a nedokážu úplně odhadnout, jakým způsobem se bude ta věc dále vyvíjet. Nicméně teď ten tisk máme. Ta obava, že by Komise pokračovala nebo opět zahájila to řízení, je na místě. Samozřejmě v případě, že by se to dostalo až do těch patřičných režimů, tak by České republice mohla hrozit sankce, které by jí pak na návrh Evropské komise mohl uložit Soudní dvůr Evropské unie. Jenom s ohledem na diskusi na půdě sněmovny bych rád upozornil, že tento návrh a často se to takto interpretovalo v médiích, nestanovuje žádnou povinnost k instalaci dálkově odečitatelných měřidel v domech s byty. Ta povinnost je daná od 1. ledna roku 2022.
Je to stanoveno v § 7 odst. 11 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření s energiemi. Ten je v gesci MPO. Předpokládá, že v těch cyklech nově instalovaných měřidel bude docházet potom k postupné jejich obměně, až do toho konečného roku, kdy by měla být ta měřidla, jak dochází k jejich výměně, dálkově odečitatelná. Asi nejdůležitější navrhované změny, které přicházejí v rámci tohoto návrhu, je to povinnost měsíčního informování o spotřebě, já se k ní potom dostanu, neboť toto byl jeden z kamenů úrazu při debatě ve sněmovně, povinnost poskytnout vyúčtování a informace o spotřebě poskytovateli energetických služeb a výslovné stanovení důsledků vad vyúčtování na splatnost nedoplatků. Tím čtvrtým bodem je pak domněnka souhlasu s vyúčtováním v případě nepodání námitek ve stanovené lhůtě.
Jak jsem říkal, asi nejvíce probíraným ustanovením návrhu je již mnou zmíněná povinnost měsíčního informování o spotřebě. Tato povinnost nastává, teď zdůrazňuji, pouze v případě, že jsou v domě instalována dálkově odečitatelná měřidla. Pokud tato instalována nejsou, povinnost nevzniká. S odkazem na ten zákon, který vyžaduje v rámci výměny pak samozřejmě až od toho roku 2027, kdy se ukončí ten cyklus, teď nevím z hlavy, jestli je to po pěti letech, se mění ta měřidla, samozřejmě už by měla být ve všech objektech, kde toto je potřeba, jsou zde zase výjimky – energeticky neutrální domy a podobně, všude již měřidla s dálkovým odečtem.
K té povinnosti měsíčního informování o spotřebě lze uvést, že tam nastane od 1. ledna 2024 do 31. prosince 2026 pro ty poskytovatele, kteří mají v domě instalovaná měřidla, která umožňují odečet na vzdálenost větší než 250 metrů. Já bych možná chtěl říct takovou zajímavost, často hovoříme o zdravém rozumu. My jsme v rámci projednávání té legislativy objevili, že ty definice byly odlišné, co je to dálkově odečitatelné měřidlo, z logicky věci vám přijde, že to je něco, co můžu odečíst přes internet, mám to připojené k síti, nebo na nějaké projížďce autem ulicí v rámci nějakého vysílání radiového signálu, kde mám tu čtečku. Zjistili jsme, že v té definice u MPO to byla všechna měřidla, kde není potřeba překonat překážku vstupu do nemovitosti. I sjednocením definice dálkově odečitatelného měřidla to bude takové měřidlo, pro jehož odečet není nutný přístup do bytů nebo nebytových prostor. Definice bude pak v souladu s předpisy MPO. Tím se rozšíří okruh osob s informační povinností o ty, kteří dělají to pochůzkové... Ale snažíme se jít skutečně k meritu věci. Je-li něco dálkový odečet, je to prostě vzdálenost, něco, co můžu odečítat na dálku. Může to být třeba průjezdem toho vozidla, které má tu čtečku, pokud je to nutné.
Na výborech Senátu se někteří kolegové či kolegyně ptali, jestli by nebylo možné stanovit, že se v domě lidé domluví na méně časté než měsíční informaci o spotřebě. My jsme toto analyzovali. Bohužel nikoliv. Interval aspoň jednoho měsíce je stanoven přímo v té směrnici, kterou transponujeme. Co je však důležité, pracovali jsme s tou variantou zpřístupnění informací na internetu, kde, pokud tato bude zpřístupněna na internetu, stavy těch odečtů, již nebude nutné, to bylo v tom prvním návrhu, že by se na toto každý měsíc upozorňovalo. Pokud se tedy podíváme na nově vzniklé, měl by to být nějaký, tam je ta debata o těch 60 korunách nebo 70 korunách, doporučený dopis, že tato informace někde je, pokud se to nastavuje, tato informace může být obsažena v rámci standardního ročního vyúčtování.
Další změnou je navrhované vyslovené stanovení důsledků vad vyúčtování pro splatnost nedoplatků za služby, to je § 7 odst. 3. Ten hovoří: Pokud vada vyúčtování nebude mít vliv na vypočtenou výši nedoplatku, stane se ten nedoplatek splatným. Cílem je zabránit tomu, že se nedoplatek nestává splatným například kvůli nepodstatným vadám. Můžu uvést příklad. Uvedení rodného příjmení ženy, která se během zúčtovacího období provdala, příjmení si změnila, prostě změny, které nemají vliv na faktické vyúčtování nedoplatku v této službě. Na základě toho by mohl být neproplacen a odkládán.
Poslední změnou je nevyvratitelná domněnka souhlasu s vyúčtováním. Pokud příjemce služeb nepodá proti vyúčtování námitky do 30 dnů od doručení vyúčtování, zabrání se tak nepoctivému jednání některých příjemců služeb, kteří namítají nesprávnost vyúčtování až po delší době, např. ve chvíli, kdy mají zaplatit ten nedoplatek, nebo až po mnoha měsících, kdy se zároveň požaduje po poskytovateli služeb uhrazení vysoké soukromoprávní pokuty.
Tolik asi k popisu těch zásadní věcí. Jenom bych rád uvedl, že by bylo chybou vnímat tento návrh zákona jako implementaci zbytečné povinnosti. Hovoříme o něm právě v době, kdy občané, a pak ještě musíme říci i ten krok b), řeší ceny energií a zamýšlejí se nad možnostmi, jak energiemi neplýtvat. Cílem tohoto zákona v dlouhodobém měřítku je, aby se obyvatelé bytů dostávali k informacím o své spotřebě často a pohodlně, mohli odpovědně s těmi energiemi nakládat.
Proč jsem říkal výhledově? Protože vyhláška, která upravuje odečet tepla, v domě má různé složky a procenta z metrů vypočítaných společných nákladů, samozřejmě v tuto chvíli jsou aplikaci a způsoby, jak okamžitě vypočítávat tu spotřebu, kterou zaplatím, jsem-li v domě, ale samozřejmě tu technickou realizaci tato implementace neřeší.
Chtěl bych vás požádat o podporu tohoto předkládaného návrhu.
Všem dám děkuji za pozornost.
