historik, publicista a editor revue Střípky ze světa
Centrální banka – notují si skripta i honosné svazky – je „věřitelem poslední instance“. Teď si však leckde koleduje o blamáž „úpadce poslední instance“. Do sopky, v níž ta láva bublá, nahlíží profesor Valentin Katasonov.
Za „debaklem levicových vlád“ – „ve Francii, Řecku a Brazílii“ – „nejsou vojenské puče či machinace CIA“, ale „jejich vlastní dezerce od pokrokových programů, slibů a závazků“, píše James Petras.
„Do informační války s Ruskem bychom se měli zapojit jako skupina či aliance západních zemí,“ agitoval v neděli generál Philip Breedlove, velící NATO. Do jejích štábů i rozvinutých rojnic nahlíží Kurt Nimmo na portálu infowars.com.
Koho už nudí fráze, jež šíří satelitní televize (satelitní v politickém smyslu) – a rád by věděl, jak to Amerika myslí doopravdy – sleduje George Friedmana. Agentura STRATFOR, jíž šéfuje, je think-tankem Bílého domu, Pentagonu a CIA.
Suverenita je to poslední, co temno „konce dějin“ hodlá tolerovat. Venezuela to nevzdává. Amerika jí to nedaruje. Nicolas Maduro se na Američany obrátil otevřeným dopisem. V úterý vyšel v New York Times.
Se „změnami režimu“, režírovanými z Washingtonu, je to na stejné brdo. Tím spíš s „humanitárním bombardováním“. Když se pak vymlouvá, že se to „vymklo z ruky“, věž jako lež je i to. Co nadělí Libyi, věděl i od kanadské rozvědky.
Té legendě bude napřesrok už šedesát. Chruščov s ní, tak jako s tucty jiných, vyrukoval osobně. Řeč je o domnělé naivitě Kremlu, pokud jde o Hitlerovy plány, „chorobné nedůvěře ve včasná varování“ a „zaskočené Rudé armádě“.
Ten džin je z lahve už osm let. Špunt z ní vytáhl generál Gerd-Helmut Komossa, bývalý šéf německé vojenské kontrarozvědky MAD. Svou knihou Německá karta. Tutlaná hra tajné služby. Zprávu podává šéf MAD.
Williama Engdahla – amerického eruditu z Frankfurtu - zná osvícenější publikum hlavně díky knihám a statím na téma ropa-plyn-Washington-lhaní-agrese. Tentokrát nabízí svěží dojmy z poslední cesty do Ruska.
Ruský ekonom Michail Chazin je z mozků, na nichž sudičky nešetřily. Na metanol, jímž si rasuje zrak „pravdoláska“, nabízí skvělý protijed. Neskrblí jím ani v čerstvé prognóze, co Rusko čeká v roce 2015. Psal ji už od ledna.
„Vážený Petro Porošenko, s tou americkou pomocí opatrně,“ píše v otevřeném dopise z Berlína Michael Pesek, profesor světových dějin na Humboldtově univerzitě. Neb na sen o „lásce, dokud nás smrt nerozdělí“, číhá drsná kocovina.
Recidiva studené války staví před levici i otázku vztahu k Rusku, píše americký rebel Eric Draitser. Pro „levici“, odkojenou antisovětismem, je Rusko „krajní inkarnaci kapitalismu“ - i „imperialistického revanšismu“.
Ruský poslanec Viktor Iljuchin už nežije. Svědectví, jež podal v květnu 2010, je k dispozici už jen ze záznamu. Teď kyberprostorem koluje znovu. Galerku, „přepisující dějiny“ války, od níž uběhlo 70 let, kráká za boltce vydatně.
Putin před „atentáty pod ´falešnou vlajkou´, využívanými k démonizaci Ruska“, varoval už před dvěma lety, komentuje vraždu Borise Němcova druhý muž Reaganova fiskálu Paul Craig Roberts. Byl i šéfkonstruktérem „reaganomiky“.
V politice se pro nic za nic neděje nic. Z každé kauzy tu vždy i někdo profituje, napsal Nikolaj Starikov pár hodin po vraždě Borise Němcova. Tím víc to podle něj chce dvojí: drobnohled na čerstvé detaily – i podobné kauzy v minulosti.
„Internetoví Talleyrandi a Bonaparti“ to někdy vidí jinak, „situace na Donbasu a celé Ukrajině je však jen jedním úseků globální fronty,“ píše Rostislav Iščenko, prezident Střediska strategických analýz a prognóz.
Na ten špek skočila snaživě – má to v zadání – i „veřejnoprávní“ ČT. Řeč je o nedělní show, jíž Porošenko „dokazoval ruskou agresi“. Teď aby zahraniční honorace, kterým jí zkrátil víkend, chodily už jen splašky kanalizace.
Markantní zhoršení vztahů mezi Ruskem a Evropou zrychluje hledání alternativ, píše Sergej Birjukov. Nastoluje kardinální otázku: Zůstane jen u taktických manévrů? Nebo se rodí „strategická alternativa“?
Dneska nabízím peep-show. Politickou, a ne erektilní. U tyče skáče ukrajinský velvyslanec v Berlíně. Negližé z režimu, který zastupuje, stahuje německá televize. Nad snímkem z praporu Azov. Hajluje před hákovým křížem.
VÝCHOD – ZÁPAD? Evropa poslouchá přání "Velkého bratra" za oceánem a má z toho pouze ztráty. Česko žádnou zahraniční politiku nemá, jen "ministrujeme" našim spojencům a jsme v chomoutu NATO. Pro ParlamentníListy.cz to říká historik a zahraničněpoliti
