historik, publicista a editor revue Střípky ze světa
Dnešní Putinův projev je příliš obsažný na to, aby se dal operativně zpřístupnit i v úplném překladu. Spolu s originálem a anglickou mutací v přílohách proto česky aspoň pár nosných pasáží.
Když Cameron, kanadský premiér Harper i další euroatlantické celebrity řeční, jak se „terorem nedají vydírat“ ani „zastrašit“, je to mimo mísu, píše Gwynne Dyer. „Cílem teroristických útoků v západních zemích není ´vydírat´ ani ´zastrašovat´.“
Tel Aviv si povolal půl české vlády. Ostentativní vzkaz si dal záležet i na kulisách. Právě ve chvíli, kdy má po ruce stafáž z Prahy, totiž vybubnoval paragrafy, jimiž se pasuje na čistě židovský stát.
Právě ve chvíli, kdy vnější tlak na Rusko sílí, se jeho centrální banka – i jiná centra hospodářské politiky – pouští do kroků, vzbuzujících velké otazníky. Mezi rozhodné kritiky patří i akademik Sergej Glazev, klíčový Putinův poradce.
„A je to na světě i se štemplem: USA jsou kápem teroristických států - a ještě se tím honosí,“ řekl nedávno americký profesor Noam Chomsky. CJ Werleman, jeho krajan, nahlíží za kulisy teroru, který Washington outsourcuje.
Interview, které dal George Soros německému žurnálu Cicero, se hojně přetřásá, doslova je však bere málokdo, píše Alexandr Zapolskis. Je to chyba. Naslouchat starému lišákovi totiž rozhodně není od věci.
“Dvoumilionové Brisbane se stalo nejen místem setkání mnoha loutek západních bankovních oligarchů, ale i několika skutečných státníků,” startuje svědectví Václava Vorma z dějiště summitu G-20 před pár dny.
Double standards. Dvojí metr. Happyend dějin, jak si ten krachující terorista říká, se bez něj už nehne. Cirkus 25 let po pádu ´berlínské zdi´ glosuje James Petras, emeritní profesor dvou amerických univerzit.
Fiasko, hrozící všem azimutům Obamovy zahraniční politiky, mu ti, komu říká Amerika pane, neodpustí, píše Dmitrij Sedov. Vše, čím nositel Nobelovy ceny míru geopolitickými zájmy USA už otřásl, jim brzy zasadí ještě větší rány.
Trojúhelník Washington – Moskva – okolní svět je znovu v epicentru. Pod jeho krustu nahlíží James Petras, emeritní profesor newyorské Binghamton University i Saint Mary´s University v Halifaxu.
Michail Chazin je z mušketýrů, křížících kordy s liberasty. Napsal i anatomický atlas krize. O pět let dřív, než vypukla (Zakat imperii dollara i konec „Pax Americana“, Moskva 2003). Úterní mid-terms komentuje přímo z Ameriky.
Že to Obama projede, se vědělo. Cukrátka pro Main Street – a bianko šek pro Wall Street – prohrávají globálně. Co ten schizofrenní mišmaš ještě zkusí – a kde už má ruce svázané - předjímá francouzský publicista Thierry Meyssan.
Mainstreamu se to nehodí do krámu. Trhy to projelo jako blesk. Před třemi roky - zrovna 17. listopadu – zavřela krám Barnhardt Capital Management. Důvody, pro něž to Ann Barnhardt udělala, šokovala. Tuto neděli zašla ještě dál.
Globalizace vábila na americký sen. Exportuje smrt a zmar. Opakem nekalé reklamy, šířené šamany pravdy a lásky, je i sama Amerika. O tom je mozaika Mike Whitneyho na portálu Counterpunch (česky Protiúder pěstí):
Nejeden historik uspává hady. Profesor Andrej Fursov nudit neumí. V nabitém kompendiu – nazval je De conspiratione - stopuje intimní taje peněz, co dělají peníze. Od počátků jejich akumulace – až po alotria XX. století.
Bushův Patriot Act ležel v sejfech už před 11. zářím 2001. Jinak, než se bulíkuje světu, je to i s jeho Článkem 213. Říká se mu šmírácký (sneak and peek). „Legalizuje“ dotěrný tunel do soukromí.
Letošní volby do Evropského parlamentu – i vzrušené spory, kde najít elixír eurozóny – obnažují „sílící propast mezi aspiracemi evropských elit a občanskou společností kontinentu“, všímají si Sergej Birjukov a Andrej Kovalenko.
„Zatímco válečné letectvo Spojených států napadá ozbrojence tzv. Islámského státu v Sýrii a Iráku, kamiony s pomocí z USA a západních zemí proudí územím pod kontrolou džihádistů a asistují budování jejich teroristického ´kalifátu´.“
Loni v létě – pár minut předtím, než se povedlo odvrátit americký útok na Sýrii – mířil Lavrov k mikrofonu na tiskovce. „Vy jste teď mluvil s Asadem?“ vybafla na něj jedna novinářka. Ministr kontroval graciézně: „Ne – a vy ano?“
To, o čem bude řeč, mine cejch „konspirační teorie“ jen sotva. Téma je příliš vážné - a zdroje prominentní. V daném případě profesor Francis A. Boyle. Z extraligy mezinárodního práva.
