KATEŘINA JACQUES, POLITIČKA

Milá Káťo, je noc, chvilka klidu, když malá Noemi, moje třetí dítě, spí. Dlouho jsem přesně nevěděla, co chci v životě dělat. Vyřešily to děti. Když už se rozhodneš, že za ně převezmeš zodpovědnost, zjistíš, že odpovídáš za celý svět. Nepřeháním. Děti tu budou, až tu nebudu? Tak nechci na onom světě slyšet: To jsi tomu dala, tady se nedá žít.

Často jsem běhala mezi prací a dětmi, po nocích žehlila a uklízela. Kdo tohle vyčerpání nezažil, nepochopí. Dneska si už nikdo nepamatuje, jestli jsme tehdy měli uklizeno. Tak se na to, když budeš unavená, vykašli. Radši jdi s dětmi na houby nebo do divadla, na to budete vzpomínat i po letech. A věř mi, když vedle dětí ještě něco dokážeš, budou na tebe pyšné. Pamatuju si, jak stály hrdě na mé promoci i jak mě chválily, když jsem v práci něco dokázala. Vždy se jim snaž říkat pravdu, jsou chytřejší, než si myslíš. Cokoli děláš, dělej z přesvědčení, ne proto, že čekáš vděk? Ať nejsi zklamaná. Žij tady a teď. Poslouchej hlas svého srdce, a přitom se zkus kvůli lásce příliš netrápit. Ten, kterého hledáš, se objeví tam, kde to nejméně čekáš. Tak ho nehledej. On si tě najde sám. Víc ti radit nebudu, na vše musíš přijít sama. Chyby a trápení k tomu patří, protože kdo nezažil tmu, ani světlo neuvidí. Končím. Malinká vedle mě se začíná vrtět? Tak se drž!

Tvá Káťa