kdo čeká podobný politický projev, který podle mého názoru patří spíš do předvolební kampaně, bude zklamán. Nebudu hovořit o žádných poznámkách žádného politika. Budu se soustředit na problém, kterým je - a teď tedy řeknu, že mám jednodušší pozici v něčem a v něčem složitější - zaměstnává po řadu měsíců z pozice mě, po řadu měsíců z pozice, kterou zastávám. Mám na starosti jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva právě ty nejohroženější.

Čili v tomto ohledu si myslím, že je velice jednoduché pochopení některých mých postojů a stanovisek, protože jsem konfrontována těmi, kteří se na mě v nesčetných dopisech obracejí s žádostí o pomoc a poukazují na to, že jsou vystaveni vícečetným exekucím. Že bohužel mají ne jednoho exekutora, ale třeba pět nebo deset exekutorů. Že se ztrácejí ve svých povinnostech a že by rádi alespoň částečně - protože někteří z nich píšou - alespoň částečně - četla jsem teď takový dopis nedávno - se vynořili z té šedé zóny, která pro ně není komfortní. Říkají, že se do ní dostali svým vlastním zaviněním, ale že snad už mají po těch letech právo žít normální život.

Nicméně my, jak dobře víme, tak v současné době exekutor může tu exekuci zastavit jenom pro nezákonnost. Nyní tedy ta novela zavádí možnost zastavovat ji pro nevymahatelnost. A to, o čem bychom se měli zejména bavit, je, jak vrátit důvěru veřejnosti nejenom tedy dlužníků, ale obecně důvěru veřejnosti ve vymahatelnost práva. A to je to, o čem hovořil i pan poslanec Nacher a řada mých předřečníků.

Ta debata je totiž velmi polarizovaná a zatímco dlužníci oprávněně poukazují na to, že je porušováno jedno z jejich základních lidských práv - právo na to mít naději, když jsem udělal chybu, žít, když tu chybu se mi umožní napravit, zase normálním životem - tak věřitelé pochopitelně mají zájem na tom, aby ty peníze, které v dobré víře půjčili, kde využili všechny legální možnosti předžalobních výzev, soudů, zaplatili náklady, čekají na dobrovolné plnění, tak aby v určitém momentu se k těm penězům efektivně, rychle a legální cestou, nikoliv cestou nějakých vymahačů, to znamená prostřednictvím exekutora, dostali.

Myslím si, že sloučit tyto dva póly je občas nad lidské síly a my se tady o to pokoušíme. Já jsem v posledních opravdu několika týdnech se nezabývala ničím jiným a také jsem trošku i ten svůj názor optikou těch, kterým bychom měli pomáhat - to znamená, je to trošku teď vychýleno - ve prospěch těch zranitelnějších, v současné době dlužníků. V podstatě jsem ten svůj názor změnila potud, že si myslím, že by bylo dobré, abychom byli odvážní a při tom svém hlasování, které bude záhy následovat, alespoň umožnili, aby všechno, o čem hovořil taky třeba můj předřečník a kolega poslanec Nacher vaším prostřednictvím, bylo co nejdříve.

Ta odvaha spočívá v tom, aby se to týkalo nejenom bagatelních exekucí, ale aby se to týkalo toho obrovského počtu exekucí - protože máme tři miliony exekucí - nechala jsem si to spočítat - starších tří let a jeden milion exekucí starších deseti let. Tak aby to napravení a všechna ta milostivá, milosrdná, léta a další - humanizace mobiliárních exekucí, o kterých už tady kolegové dostatečně podrobně hovořili, takže je svého projevu, vystoupení, vynechám - tak aby mohly nabít účinnosti. To znamená, abychom je mohli uplatňovat, ty nové instituty zastavování a milosrdenství, nebo odpuštění a umožnění toho nového startu do života, co nejdříve. Což samozřejmě v některých pozměňovacích návrzích tady máme.

Přiznám se tady na mikrofon - protože každý si to může i dohledat a jsem ráda vždycky transparentní - že jsem původně pro ně nehlasovala. Třeba na ústavněprávním výboru nebo těch předcházejících jednáních.

Dnes pro ně při vědomí toho, že měním svůj názor, hlasovat budu. Jsou to ty pozměňovací návrhy pana Farského pod J1 a J2. A je to právě proto, že si myslím, že není možné čekat, aby prvně zastavené exekuce nastaly až v roce 2025, když pominu ty bagatelní exekuce. Vím, že to je velká výzva pro resort spravedlnosti, pro exekutory, pro celý, řekněme celek nebo množinu těch, kteří poukazují na to, že naštěstí většina občanů je těch, kteří plní řádně své závazky a jak k tomu přijdou. Nicméně jak říkám, určitou startovací čáru bychom tady měli mít a já tady jsem teď z pozice toho, kdo se má zastat těch, kteří tady stát nemůžou a kteří chtějí, aby mohli začít po letech, která strávili tím, že nebyli třeba legálně ani zaměstnáni, rezignovali a jsou paralyzováni, tak abychom jim dali novou šanci. Koneckonců je mi to vlastní, protože vždycky jsem byla na straně těch zranitelnějších, ať už se jednalo o lidi třeba propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody, dlužníky, bezdomovce, lidi, kteří ztratili práci, ty, kteří třeba v 55, 60 letech se ocitli v ekonomické krizi z důvodu, že jejich zaměstnavatel zkrachoval apod. Takže proto mi ani nezbývá nic jiného, než v určitém momentu se postavit na stranu těch, kteří by tu novou šanci měli dostat.

Další věc, která mě vede k mému názoru a stanovisku a i hlasování vyplývá z toho, že jsem stále konfrontována klesající důvěrou ve vymahatelnost a řekněme efektivitu státní moci, kdy si myslím, že se musíme snažit o to, aby se vrátila důvěra třeba právě v toho exekutora a v soudní moc, v nezávislý soud, který rozhoduje někdy o těch právech dlužníků způsobem, který není úplně transparentní, protože třeba závěry výzkumu z 18. března 2021, což zase jedna nezisková, nestátní organizace mi poslala a nemám důvod to zpochybňovat. Říkají, že tedy respondenti považují systém exekucí za férový pouze ve 3 %. 49 % ho považuje za nespravedlivý a 45 % váhá a říká, že je jenom částečně nespravedlivý. Velká většina, kolem 80 %, nesouhlasí se současným systémem. Proč to říkám? Zřejmě jsme tady jako politici něco zanedbali a zřejmě je na nás, abychom dnes přesvědčili o tom, že ten systém bude spravedlivější a že našimi hlasy podpoříme větší možnost pro ty, kteří udělali v minulosti chybu a v podstatě se pohybují v takovém polosvětě zákonnosti a nezákonnosti a chtěli by z něj vykročit.

Čili i když nepodpořím teritorialitu, a to ani v té rozšířené verzi toho kompromisního řešení spotřebitelské teritoriality, a to z důvodu, že si myslím, že to není to hlavní řešení - velmi plasticky to tady popsal právě třeba pan poslanec Nacher, ale i další, kteří vystoupili - ale myslím si, že je důležitější, aby ten obsah, kterým se úplně změnila současná situace v oblasti exekucí, nebo se může změnit, čili to, co navazuje na změny, které se nám podařilo docílit jak pod jde o dětské dluhy a chráněný účet a další, tak abychom v nich pokračovali a abychom v nich pokračovali co nejdříve a nečekali, až se tak zvaně systém připraví. Vím, o čem hovořím, protože než se systém připraví na rok 2025, tak tady budou jiné vlády, jiní politici a může se zase všechno změnit.

Čili bych byla ráda, aby ten náš krok byl co nejrychlejší. V tomto ohledu jsem si připravila i takovou informaci pro vás a veřejné prohlášení jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva, že si myslím, že obsahy jsou důležitější než formy a protože se nám zatím nepodařilo sjednotit na tom, jak by optimálně měla vypadat teritorialita, nezapomínejme ještě na to, že my dneska s vysokou pravděpodobností tu debatu - i když by řada z nás už si chtěla oddechnout - nekončíme, protože je zde ještě Senát a už jako relativně zkušená politička a obzvlášť v poslední době vím, že je trend zvyšujícího se počtu vratek.

To znamená nedovedu si dost dobře představit, že by Senát nevyužil své možnosti a ještě nám v rámci vratky nenavrhl nějaké řešení. Takže v této debatě budeme zřejmě ještě pokračovat. Já se domnívám, že dnešní debata je natolik otevřená a natolik s poctivou snahou změnit neutěšený stav, jehož jsme svědky řadu let, že by bylo škoda ji ukončit nějakým hlasováním, o kterém bychom stoprocentně nebyli přesvědčeni. A to váhání, jaká varianta, pokud nějaká, protože tady zazněly i velmi pádné argumenty pro to, že v řadě zemí teritorialita žádným samospasitelným řešením není, tak i z tohoto důvodu jsem se nakonec rozhodla po velkých vnitřních bojích právě s ohledem na tu svoji pozici zmocněnkyně vlády pro lidská práva ani pro ten kompromisní návrh té spotřebitelské teritoriality ruku dnes nezvednout. Na druhé straně jsem se rozhodla jít tím odvážným řešením, resp. já jím nepůjdu, půjde tím většina poslanců a poslankyň, kteří budou hlasovat, a zvednout ruku pro ty návrhy pana poslance Farského, což je svým způsobem výjimka, protože většinou pro jeho návrhy ruku nezvedám s ohledem na to, že se rozcházíme v řadě řešení různých právních otázek. Ale tady si myslím, že má on pravdu, když upozorňuje právě na tu dlouhou proluku.

Tak a ještě na závěr jsem chtěla, samozřejmě jak už to tak bývá, když někdo podá pozměňovací návrh a také abych prokázala, že nejsem jednostranně zaslepená v tom smyslu, což by mi mohl někdo vytknout, že hájím jenom zájmy dlužníka, tak byť nemám stanoviska pozitivní ani z ústavněprávního výboru, ani ze strany doporučujícího stanoviska Ministerstva spravedlnosti, tak jsou to pozměňovací návrhy, které jsou pod písmenkem I, je to v systému 7459. A tady chci upozornit na to, že si osobně myslím, že právě ten můj návrh představuje mnohem vhodnější způsob regulace počtu marných exekucí tím, že ponechává fakultativní zálohy, které zohledňují konkrétní okolnosti případu a vytváří ekonomickou bariéru na výstupu z exekuce, protože ta plošná povinnost k úhradě záloh je nahrazena mnohem lepší povinností k úhradě regulačních nákladů exekuce v zákonem vymezených případech, čili specifikovaných případech, kdy nelze ukončení exekuce přičítat povinnému. Ta povinnost by nezatížila oprávněné, kteří vedou exekuci, která zjevně není samozřejmě marnou exekucí. Můj návrh má regulační účinek, protože oprávněný bude nucen vždycky k úvaze, zda zahajuje řízení, které reálně může vést k naplnění účelu. Zahájení marného řízení bude zpoplatněno až na konci řízení, kdy se exekuce zastaví z důvodů, které se přičítají oprávněnému. To oprávněným umožní lépe finančně plánovat dopady exekučního řízení v závislosti na jeho průběhu.* Tento návrh jsem samozřejmě podrobně diskutovala i s Exekutorskou komorou, která jej, nevím jestli, vítá, ale rozhodně jej nerozporuje.

Takže bych chtěla v závěru říci, že jak tady končil takovým proklamativním provoláním pan poslanec Čižinský, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, pojďme se pokusit vyvážit zájmy věřitelů a dlužníků rozumným kompromisem, kterým, jak jsem i poslouchala debatu, není teď zbrklé odhlasování teritoriality, o které nejsme všichni přesvědčeni stoprocentně, počkejme si na názor Senátu a hlasujme pro něco, co všechny ty benefity, o kterých se tady hovořilo a které jsou nesporné, urychlí. Já bych chtěla dlužníkům z tohoto místa vzkázat, to je odvaha poslanců a poslankyň donutit státní systém k tomu, aby pracoval rychleji a aby umožnil tu startovací čáru, vlastně pomyslně ten signál k tomu, že mají šanci na to začít zase normální život, posunout to tedy někam do nějaké odhadnutelné budoucnosti, což je již rok 2022, nikoliv rok 2025.

A úplně na závěr mi dovolte poděkovat také všem, kteří se na tom podíleli, na těch snahách. A i mě samotnou, která exekucemi nikdy nežila takzvaně jako právník, to nebylo moje téma, to naučilo spoustu věcí. A jsou to zejména kolegové poslanec Patrik Nacher, který do toho vkládá ty ekonomické nutné aspekty, je to pan poslanec Marek Výborný, který samozřejmě zohledňuje ty aspekty humanitární a jsou to i poslanci z našeho poslaneckého klubu, kteří se vždycky snažili pochopit souvislosti, i když pro některé neprávníky nezbývá než se spolehnout na to, co řekneme my právníci, kteří za to zejména neseme odpovědnost. Věřím tomu, že nakonec dopadne to hlasování dobře a že se ta diskuse nezvrhne v politikaření toho typu, že kdo nehlasoval pro teritorialitu, ten nechce pomoci dlužníkům. To tedy zásadně odmítám. Pomoci chceme, optimální řešení tady máme, stačí zvednout ruku a přihlásit se k tomu, co opravdu fakticky víme, že dlužníkům pomůže, a ne pro to, co se jenom domníváme.

Děkuji.