Udělejme si nejprve malý exkurs do historie Mezinárodního svátku žen, protože nejde o žádný, předlistopadovým režimem, uměle vyrobený reálněsocialistický svátek. Demonstrace žen za řadu jim upíraných práv se tradičně konaly na konci zimy, počátkem března vždy o nedělích a popud k nim dala Socialistická strana Ameriky. Největší takovou aktivitou byla stávka v americkém New Yorku. Když vyšly newyorské švadleny v roce 1908 do ulic, aby stávkovaly za volební právo žen, lepší pracovní podmínky a zákaz práce dětí, určitě netušily, že jejich stávka bude podnětem pro vznik Mezinárodního dne žen jako svátku mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj. Na první mezinárodní ženské konferenci Druhé internacionály v Kodani v srpnu 1910 podala německá socialistka Clara Zetkinová návrh na pořádání mezinárodního svátku. Pod dojmem 1. světové války se konala kolem 8. března řada protiválečných vystoupení žen, a zejména pod vlivem velké demonstrace v Petrohradě roku 1917 se svátek rozšířil. Teprve po 1. světové válce se datum 8. března ustálilo jako světově uznávaný Mezinárodní den žen (MDŽ).
Na základě zákona č.245/2000 Sb. o státních svátcích je MDŽ v § 4 zařazen spolu s dalšími svátky mezi Významné dny. Je to i přes několikeré pokusy jej ze zákona odstranit. I můj hlas proti těmto snahám ho pomohl v zákoně zachovat. Přesto je MDŽ nyní vnímán jako svátek oslavovaný i zatracovaný. Oslavovaný byl vždy, před i po listopadu. Ale zejména z průběhu předlistopadového období je stále nepříliš šťastně a zkresleně označován jako zprofanovaný svátek, kdy muži „vykupovali“ květinou své „roční hříchy“, zaměstnavatelé, státní i místní orgány jej využívali k rozdávání ručníků, bonboniér či dalších drobných dárků z příslušných odborářských fondů. S ohledem na jeho historii a obětem, které zejména ženy přinášely společenskému pokroku, také skrze reprodukci života na zemi, je takovéto jednostranné zdůrazňování negativ neobjektivní.
Současná realita v ČR, kdy neuspěly náhražky (např. importovaný sv. Valentýn nebo Halloween) některých českých tradičních svátků, jako je právě MDŽ, masopustní či pouťové reje, jsme svědky jakési rehabilitace původního významu oslav MDŽ, konkrétního návratu k tradici. Postavení žen ve společnosti se nepochybně zlepšilo, ale i dnes nelze hovořit o plné rovnoprávnosti žen na trhu práce, v zastoupení v orgánech státní správy a samosprávy apod. Stačí se jen podívat na statistiky nezaměstnaných, kde se ženám shání pracovní příležitost mnohem hůře než mužům. O tom, že není stále něco v pořádku svědčí i zastoupení žen např. v zákonodárných sborech, kdy v roce 2006 pokleslo zastoupení žen v PS PČR ze 17,5 % na 15,5 %. I údaje o ceně práce u stejných pracovních pozic ve srovnání mužů a žen jsou v neprospěch žen.
MDŽ je prostě realitou. Jde o mezinárodně uznávaný a slavený svátek. Popravdě neznám ženu, která by alespoň jedenkrát v roce nechtěla být obletována manželem či přítelem, obdarována květinou či jiným dárkem, která by nechtěla dostat najevo lásku svých nejbližších. A já věřím, že tomu tak určitě je, nejen ve spojení s tímto svátkem.
Takže, milé ženy, přeji Vám, abyste si v pondělí 8. března 2010 připomněly svůj svátek se svými nejbližšími a kdybyste náhodou žádný jiný dárek kromě políbení nedostali, tak posílám za nás muže vlastní, malý závdavek:
„Přání mé jako sen je lehké,
nese sebou jen vše křehké.
Lechtá , konejší a hladí.
Jak lilie je nevinné.
Leč k citu zve a lehce svádí
a vůbec, vůbec není povinné“.
S úctou RSDr. Vlastimil Balín, senátor PČR Most
