Chtěl bych taktéž vystoupit k té specifické problematice, která se týká otázky konopí a souvisejících trestů. Pamatuji si, a když se podívám hodně do historie České republiky, tak často právě v problematice týkající se racionálního přístupu k návykovým látkám, ale i k otázce konopí, byla Česká republika evropským a v některých případech i světovým průkopníkem. Jsem velmi rád, že došlo historicky k významnému posunu v otázkách léčebného konopí a vlastně i v období této vlády se opět dostupnost konopí, možnost předepisovat léčebné konopí posouvá. Zda dostatečně, to si úplně nemyslím. Myslím si, že tam je poměrně velký prostor k tomu, jak poskytovat ono léčebné konopí. Ale základ máme a specifičtí pacienti - a znovu zdůrazňuji slovo pacienti - pokud mají léčebné konopí předepsáno, tak se ho nějakým způsobem mohou domoci.
Co ovšem zůstává problematické, jsou dvě oblasti. Je to to konopí a pěstování pro vlastní potřebu, tedy věc, kterou se snažíme řešit nebo se snaží řešit i trestní zákoník. A pak je to samotná otázka legálního trhu. Když se podíváme do zahraničí, a není to jenom model Colorada, ale i na sousední státy, jako je třeba Německo, je vidět, že od represivní politiky se výrazněji ustupuje a dochází k jakési smysluplné regulaci, která se týká nejen možnosti vypěstovat si rostliny doma pro nějakou osobní potřebu nebo pro potřebu osoby blízké, ale zároveň naskakuje i ten legalizační model, který mimo jiné má významný ekonomický dopad potom ve smyslu zisku pro státní pokladnu, tedy výběrem daní. Protože legální konopí jako takové je regulované, snižuje se podíl toho černého trhu na užívání toho konopí a zároveň pod velmi přísnými pravidly se samozřejmě z tohoto vybírají daně tak jako z jiných věcí, jako je třeba alkohol nebo tabák.
My, když jsme vstupovali před více než třemi roky do vlády, tak jsme se ve vládním prohlášení snažili prosadit smysluplnou regulaci konopí v České republice a jít tedy až tou cestou legalizace konopí podle daných pravidel. Řešili bychom tím tedy nejenom to, že velká část občanů konopí dostupné nemá. Poměrně velká část občanů, je to zhruba milion lidí v České republice, jim hrozí kriminalizace právě kvůli tomu, že si konopí pěstují nebo si nějaké věci vyrobené z konopí opatřují, tudíž se setkávají s těmi lidmi, co pěstují. A zároveň i tu otázku samozřejmě daňového příjmu, když se připravoval konsolidační balíček, připravoval ho ministr Stanjura, tak samozřejmě přínos z legalizace konopí by nebyl zanedbatelný i pro Českou republiku. Ostatně když se bavíme, kolik miliard třeba chybí na učitele nebo na dostavbu v rámci regionálního školství, modernizace učeben, tak je to právě zhruba takovýto objem financí, který by se skutečně v rozpočtu hodil. Nu, což.
Máme zde léčivé konopí. Máme zde model legalizace, který připravil odborný tým kolem Jindřicha Vobořila. Akorát některým stranám vládní koalice, které spíše pracují s nějakými dogmaty, se tento model nelíbil a tudíž princip legalizace se prostě zastavil a v tomto směru se nepokračuje. Já jsem proto uvítal, a myslím si, že ten návrh novely trestního zákoníku je připraven s jasným záměrem snížit, řekněme, drastičnost různých trestů v různých oblastech, ulehčit českému soudnictví, ale i vězeňství tak, jak zde zaznělo od kolegy Michálka, a zároveň se tedy zaměřit na tu část, která mně jako Pirátovi přijde velmi důležitá.
To je ta část, která se týká zpracování, vypěstování a užívání konopí pro osobní potřebu nebo osoby blízké, tedy ta část, která není komerční povahy, neměly by se tedy na ní projevovat významně i komerční zájmy, tak jak to známe třeba z oblasti už pak legalizace konopí, kdy samozřejmě to je zajímavý trh a segment třeba pro firmy, které v tuto chvíli vyrábějí tabákové výrobky. Ale za mě je důležité, aby člověk, který chce, který může, aby si konopí mohl vypěstovat, mohl ho sklidit, neriskoval žádné stíhání, ať už ve formě přestupku či následné kriminalizace, a zároveň aby toto konopí mohl vypěstovat pro někoho, pokud tento na něj vlastně tuto možnost deleguje.
Proč tohleto říkám? Já se k tomu vrátím ještě záhy. Lidé, kteří žijí na vesnici, asi tento problém by necítili, mají nějakou zahrádku, často se baví o tom, tři konopné kytky na kompostu nebo na hnoji, jak se říká. Samozřejmě lidé, kteří žijí ve městech, také budou mít jakousi možnost pěstování těch květin, případně v nějakém prostředí domácího pěstování. Ale je nemalá skupina lidí, která tuto možnost ve městě nemá nebo tuto možnost neovládá. Já si myslím, že je potřeba na to se koukat globálně.
Já jsem na začátku zmínil ten zhruba jeden milion lidí. A když se podíváte na mezinárodní monitoring, tak se hovoří zhruba o 800 tisících lidí, kteří alespoň jednou za rok využívají nebo užívají nějakým způsobem konopí, nejčastěji tedy formou mastí, tinktur, tedy to nejsou ti klasičtí, jak se možná slangově říká huliči nebo uživatelé konopí, kteří si zapálí toho jointa, ale v naprosté většině jsou to lidé, kteří užívají konopí pro nějakou samoléčbu, samopéči, byť to mohou být tedy i lidé, u kterých hovoříme o užití rekreačním. To ovšem toto číslo nezahrnuje.
Faktický problém je, že tito lidé si to konopí beztrestně v tuto chvíli vypěstovat nemohou. Úpravou tohoto zákona bychom asi měli mířit na to, aby si ho vypěstovat nebo nějakým způsobem opatřit mohli. Proč? Protože těchto 800 000 lidí, z nichž velká část jsou i senioři, v danou chvíli buďto sami porušují stávající zákon, nebo se musí obrátit na někoho, kdo ho tedy porušuje, buďto tedy na nějakou osobu blízkou, ať už to je vnuk nebo nějaký příbuzný, nebo někdo, kdo to konopí pro ně vypěstuje, tu mast jim vyrobí, anebo tedy v horší míře shánět si toto konopí na černém trhu.
Myslím si tedy, že vypěstovat tři rostliny konopí, nebo pět rostlin konopí je adekvátní. Ale pokud se podíváme na návrh zákona, tak tam stanovené limity, a my jsme toto ještě na vládě mnohokrát rozporovali, jsou naprosto absurdní. Pokud my říkáme, můžeš si vypěstovat tři rostliny konopí, ale můžeš mít doma 50 g, to je v té nižší klasifikaci, tak je to zhruba, já už jsem to použil jednou, jako kdybyste chovali doma tři slepice, ale ty by mohly snést maximálně jedno vejce, jinak byste dostal pokutu, a v případě většího množství vám hrozí kriminalizace.
Z vlády zaznívá, že přistupuje ke kompromisu či k jakémusi racionálnímu řešení. Já jsem uvedl ten velmi banální příklad s tou slepičkou a vajíčkem. Ale mně toto řešení minimálně tak, jak přišlo do Sněmovny, připadá pokrytecké. Ten návrh totiž dál občany staví do situace, kdy mají na výběr mezi úlevou od bolesti, ať už máte nějaké kožní problémy, problémy kloubů, máte nějaké tenze, tak je to skutečně konopná mast, která vám pomáhá ulevit od bolesti, a (mezi) rizikem té kriminalizace.
Pokud by to bylo tak, jak je navrženo v tuto chvíli ve vládním návrhu, tak skutečně pro těch 800 000 lidí to konopí fakticky zůstává dál stejně nedostupné, a to včetně i těch seniorů a těch, kteří konopí potřebují pro zdravotní účely. Protože legálně si ho koupit nemohou. Léčebné konopí má specifika, komu a kým může být předepsáno. My bychom tedy chtěli, aby ten návrh byl upraven tak, aby si skutečně mohl ten člověk to konopí legálně pěstovat, sklidit a užít. Jak tedy ale zařídí, aby mu ta kytka nevyrostla moc, čímž by se jasně to legální pěstování šmahem stalo ilegálním, to si úplně nedokážu představit. Já si myslím, že to není úplně řešení, které je vhodné pro rok 2024, a že musí dojít k zásadní změně právě zde v průběhu projednávání návrhu toho zákona a úprava právě toho sklizeného množství.
Je to vlastně takový ukázkový příklad legislativy, který se tváří jako řešení, a pro člověka, který třeba to konopí nepotřebuje anebo ho ta problematika nezajímá, tak se mu může zdát, že ano, my se tady snažíme ulevit těmto lidem, nekriminalizovat běžné lidi za společensky ne nebezpečnou, ale z pohledu třeba jejich zdraví prospěšnou věc, ale ve finále to fungovat takto nemůže. Nad 50 gramů automaticky porušujete zákon, tudíž tohle omezení, tak jak je nastaveno, nemá žádnou logiku a naopak to může dát lidem, kteří se v tom nevyznají, nějaký falešný pocit legality, a pro ty, kteří vědí, o co jde, tak vlastně je to takový trochu výsměch, pokud to konopí potřebují pro samopéči nebo jako prevenci. Já vím, že ten silný tlak na to omezení byl od některých vládních stran, ale zejména od Ministerstva vnitra z logiky věci, a to zde zaznělo od kolegy Michálka, ta represivní politika je takovou doménou tohoto rezortu. Já si myslím, že bychom měli stíhat skutečné zločince a nekriminalizovat lidi, kterým potom hrozí skutečně drakonické tresty, a nechci to bagatelizovat, ale prostě za to, že měli konopí na zahrádce.
My proto budeme navrhovat některé úpravy. První z nich, a ta je logická, chceme narovnat ten nelogický rozdíl mezi tím, kolik rostlin konopí si může člověk vypěstovat, a množstvím usušeného konopí, které může vlastnit. Prostě umožnit samopěstitelům, aby mohli sklidit to, co si zasadí. V tuto chvíli to prostě není vyhovující a chceme toto měnit.
Zároveň bychom chtěli také upravit věci, které se týkají možnosti delegace toho pěstování. Já jsem zmínil - jak se říká, sytý hladovému nevěří - ty případy právě toho, kdy ten člověk nemá možnost, například senioři žijící ve městech, si to konopí někde vypěstovat, nezvládne poměrně složité domácí pěstování, tak aby skutečně bylo zde i řešení pro tyto, ať už jsou to takzvané konopné kluby, na které lze delegovat tu možnost pěstování konopí, nebo to je osoba blízká, nebo je to nějaká osoba, na kterou tuto věc můžete delegovat. Ta definice osoby blízké je poměrně široká, ale zde zaznělo i od mého kolegy Jakuba Michálka, a myslím si, že to je nejčastější takzvaný use case nebo případ, kdy skutečně mladší lidé, nemusí to být zrovna vnuk a babička, vnučka a babička a dědeček, ale je to, je to syn pro své rodiče, kdy skutečně v tomto směru by zde neměly být limity, nemělo by to být rozhodně vázáno pouze na tu jednu osobu, toho jednoho pěstitele.
V tom původním návrhu, který vlastně připravil s naší spoluprací Jindřich Vobořil, tak tam tyto možnosti byly, řešily se ať už takzvané konopné kluby, tedy možnost delegovat na nějakou entitu, která je regulována, právě možnost vypěstovat to určité množství gramů právě pro tuto potřebu. Řešili jsme i tedy otázku, pokud toto by v tom návrhu nebylo, jít ještě dále a umožnit tedy i ten, řekněme, komerční regulovaný prodej, ale vracíme se tedy na půdorys novely trestního zákoníku. Pracujme tedy s tím, co zde postihnout jde. To je tedy otázka toho, zda lze, či nelze, a já jsem přesvědčen, že správně by mělo být, že lze, tuto možnost také delegovat podle nějakého schématu.
Co si myslím, že je také podstatné v této věci, je otázka paragrafu šíření toxikomanie. My jsme se nakonec snažili najít nějaké kompromisní řešení, ale pokud sledujete i mediální prostor, a zrovna i myslím, že předevčírem nebo kdy byl vysílán pořad České televize Fokus Václava Moravce, kde vystupoval i jeden zástupce Ústavního soudu, tak v minulém týdnu se podařil vlastně důležitý průlom, který jaksi pracuje i s tímto šikanozním paragrafem.
Dlouholetý propagátor racionální politiky v oblasti konopí Robert Veverka, čirou náhodou tedy člen Pirátské strany, takže já se často ptám, jak vůbec vznikl ten případ, kdy on, který vydává časopis Legalizace.cz, který roky vycházel v České republice, věnuje se tematice samoléčby, konopí, právní pomoci a rozhodně se nejedná o nějakého propagátora nezdravého způsobu života, byl na základě oznámení a vybraných článků z magazínu označen za toho, kdo zákon porušuje, následně neuspěl v několika soudech, byla mu udělena pokuta, magazín samozřejmě v tuto chvíli nevychází, ale u Ústavního soudu tedy Robert Veverka dosáhl na to řešení, kde i ten Ústavní soud konstatoval, že byly porušeny principy svobody slova, a konečně v této věci - porušení svobody slova - a kdy skutečně v této věci je nějaký rozsudek.
Ten paragraf tak, jak je navržen, je poměrně gumový. Jeho výklad je evidentně užíván velmi selektivně. Jestli si pamatujete, a je to již mnoho let, kdy se řešilo, zda píseň, myslím, že kapely Švihadlo, pokud se nemýlím, Konopný list, zda se jedná o propagaci toxikomanie nebo užívání drog, či zda je to umělecké dílo. Jestli v České republice něco chybí, a možná i ta debata nejen o konopí, potvrzuje to, že v České republice něco chybí, tak je to faktická osvěta v této oblasti, informování o problematice konopí, o zdravotních rizicích, o způsobu pěstování, o možnosti třeba používání právě pro tu samoléčbu, neboť ti lidé potom k tomu přistupují neinformovaně, mohou si způsobit třeba s jinými látkami nějaké potíže, a pokud někdo aktivně informuje a informuje v podobném periodiku o tom, jakým způsobem funguje například samoléčba, rozhodně se nejedná o propagaci toxikomanie.
A v tom návrhu pracujeme s tím, že se toto má třeba hodnotit směrem k nezletilým, tedy k dětem. I přesto by se toto dalo řešit i třeba jiným způsobem, například paragraf ohrožování výchovy dítěte, ale myslím si, že i tato oblast by zasloužila naši pozornost, a jsem rád, že Ústavní soud ten případ Roberta Veverky a magazínu Legalizace vyhodnotil, jak vyhodnotil, neboť toto rozhodně, ačkoliv to pokrývá tento paragraf, nebyl ten příklad, na co byl tento paragraf míněn.
Já bych možná, a už se mi krátí čas mého vystoupení, ještě jednou upozornil - my jsme navrhli a budeme navrhovat několik pozměňovacích návrhů, které se týkají této legislativy. Já jsem se nyní soustředil zejména na tu oblast vlastně narovnání té smysluplné regulace, které se Piráti dlouhodobě věnují, a věřím, že Sněmovna nechce schválit zákon, který je z povahy řešení této problematiky pokrytecký, který pracuje s tím zasadíš, ale nesklidíš. My jsme toto měli už dříve v momentě, kdy někdo pěstoval to konopí technické, a Česká republika stále častěji má více slunných dní, i když to někdy nevypadá, a překročil tu limitovací hranici, tak z člověka, který byl pěstitel technického konopí, se náhle stal velký producent narkotik. A já bych skutečně nechtěl, aby když chceme tedy lidem, a to je meritum toho zákona, říci: dobře, občane České republiky, starší 18 let by samozřejmě mělo být správně, tak když si chceš vypěstovat konopí pro vlastní potřebu nebo pro někoho, tak skutečně můžeš, abychom z těchto lidí nedělali kriminálníky.
A zejména na tuto část, která se týká skutečně občanských svobod, která se týká skutečně toho nebyznysového, tedy regulovaného trhu, se zaměřil tak, aby byla funkční, stala se nějakým dobrým základem, a já věřím, že bychom se měli tedy postupně posunout i v té otázce legalizace, k čemuž ovšem ta novela trestního zákoníku jako taková není úplně nejlepší nosič, ale pojďme zde dosáhnout maxima možného. Já věřím, že Sněmovna by toto měla podpořit, a doufám, že v té debatě právě o této části nebudeme pracovat s nějakými předsudky, dogmaty, ale budeme pracovat s realitou, s daty a s doporučeními, která do této oblasti míří nejen na území České republiky, ale zabývá se jí prakticky celý svět. A Česká republika, která byla vždycky vnímána jako země, která se této problematice věnuje, rozumí jí a nejde tím odezdikezdismem, ale má i příklady vlastně pozitivní regulace, která pomáhá společnosti, abychom si toto i v mezinárodním kontextu udrželi.
Já vám děkuji a předám slovo dalšímu vystupujícímu.
