Tedy nejde o to, že by hnutí ANO bylo proti vystoupení z EU - to je zcela legitimní postoj jakéhokoli politického subjektu. 

Ale o to, že nejsilnější opoziční síla odmítá připustit diskusi o parametrech zákona o referendu a upírá již dopředu českým občanům možnost vyslovit se k zásadním otázkám budoucí existence českého státu.

Co když členství EU povede naši zemi ke stále nebezpečnější destrukci našeho průmyslu, zemědělství a životní úrovně občanů?

Ani tehdy nedá hnutí ANO občanům vlastního státu možnost zatáhnout za záchrannou vrstvu a vyslovit se k tomu, jakou cestou jít dále?

Zda cestou minoritního akcionáře v EU bez možnosti ovlivnit jejich rozhodnutí, která jsou pro ČR v 99,9999 procentech případů škodlivá, anebo si vzít zpět národní a státní suverenitu a svrchovanost jako tomu bylo v (krátkém) období let 1990 až 2004, kdy jsme členy EU nebyli? 

Byla to snad doba nějakého temna, nesvobody a hospodářského úpadku? Nikoli, bylo tomu přesně naopak!

Trh nad státem?

Docela zarážející je i vyjádření Karla Havlíčka o tom, že je výrazně tržně orientovaný a prosazuje tržní principy fungování a minimální vliv státu.

Má to snad znamenat vidinu privatizace zbytků státního majetku a některých veřejných služeb? Bylo by dobré to vědět ještě před volbami.

Navíc platí, že jedním z hlavních důvodů naší nynější hospodářské (a energetické) krize je skutečnost, že předchozí české vlády rozprodaly (či spíše rozdaly) privátním subjektům téměř veškerý státní majetek včetně klíčové strategické infrastruktury.

Jenže se ukázalo, že úspěšný chod státu je mj. založen právě na státní kontrole  nad strategickou (nejen energetickou)  infrastrukturou, která je i zárukou naší bezpečnosti a energetické soběstačnosti.

Existují oblasti a odvětví, kde si stát musí zachovat klíčovou (i vlastnickou) roli
a nesmí je nechat napospas trhu. Pokud tomu tak není, důsledky jsou pro stát
i jeho občany zničující.

Hovoříme o výrobě, distribuci a prodeji energií, o klíčové dopravní infrastruktuře, železniční dopravě, o zdravotnictví, školství, bezpečnosti, ale i o sociálních službách a dostupnosti bydlení.

Chcete snad hnutí ANO prosazovat čistě tržní principy i v těchto oblastech? Máme se například připravit na další vlnu privatizace veřejných nemocnic do rukou soukromých investorů?

Mimochodem, naši sousedé, Maďaři a Poláci, jdou opačnou cestou - tedy cestou silného státu a silných státních firem na poli energetiky či stavebnictví.

A přináší jim to výrazné úspěchy.

I proto, že národní a státní suverenita a prosperita je neoddělitelně spojena s ekonomickou suverenitou.

My v SPD jsme si toho dobře vědomi. A hnutí ANO?