Právě státní majetek, v kombinaci s pokřiveným lidským charakterem, je zdrojem téměř všech problémů. Když ho nezprivatizujeme, můžeme si o budoucnosti našeho státu a nás občanů nechat jen zdát.

Co všichni, komu není lhostejný osud vlastního národního státu a jeho dětí, řeší? Není to nic menšího, než státní dluh, roční úroky z něj a náklady související správy, korupce, veřejné zakázky, lobbyismus, nadbytečná byrokracie, umělá zaměstnanost ve státním sektoru, zásahy státu do přirozenosti volného trhu, nedostatek zdrojů na skutečnou zdravotní a důchodovou reformu, omezení nespravedlivých plošných dávek a dotací všeho druhu, bez hlubšího zkoumání jejich skutečné potřeby a efektivity... A jaké jsou důvody současného stavu? Nehledejme nic akademicky složitého. Život a řešení toho, co přináší, si komplikujeme sami právě tím, že na jednoduché věci máme zvláštní potřebu koukat složitě a hledat složitá řešení. Jsem přesvědčen, že hlavní důvod je v podstatě jen jeden a od něj se odvíjí vše ostatní. Tím problémem je existence státního majetku.

Právě existence státního majetku sebou totiž v důsledku nese, podle hesla "příležitost dělá zloděje", všechny výše popisované problémy, jejichž dopad musíme každý rok platit z našich daní a z prohlubování státního dluhu. Je velmi málo věcí, které stát opravdu musí vlastnit. Objem soukromého majetku je ve světě tak veliký, že majetky států jsou oproti tomu jak kapka v moři. Držet státní majetek je dobré tak akorát pro politiky a úředníky, kteří jej mají ve správě, ovládají jej a zneužívají. Udržování naprosté většiny státního majetku nemá ve skutečnosti jiný účel, než udržování zajetého prostoru pro lobbyismus, korupci a umísťování politikům loajálních lidí do státem (tedy námi) placených pozic, o kterých ale nerozhodujeme, nekontrolujeme je a nepostihujeme za špatné hospodaření. Za tuto naši benevolenci nám politici dovolí jediné - zaplatit vyšší daně a opět je zvolit.

Osobně jsem zastáncem takového stavu, kdy stát vlastní jen nezbytně nutný majetek potřebný ke své efektivní ochraně, obraně a zajištění a udržení pořádku. O všem ostatním nechť rozhoduje volný trh, nabídka a poptávka a svobodné rozhodování každého z nás o svých nepřerozdělovaných penězích, bez nařízení ve stylu "toto je pro Vás dobré a basta". Prodej zbytného majetku prostřednictvím (například) veřejné aukce nejvyšší tržní nabídce považuji za způsob, jak zajistit prostředky na splacení státního dluhu, ušetření úroků z něj každý rok, odstranění korupce, nadbytečné byrokracie a umělé zaměstnanosti ve státním sektoru při jeho správě. Proboha vždyť jen od roku 1998 jsme na úrocích ze státního dluhu zaplatili již 400 miliard korun, aktuálně to ročně činí 60 miliard a s ohledem na to, co si politici chtějí opět napůjčovat v následujících třech letech, se dostaneme na 100 miliard ročně jen na úrocích (!!!). My se zadlužujeme, abychom zaplatili dluh!

Uvedený postup by sebou přinesl ještě jeden velmi žádoucí jev. Z politiky by se okamžitě stáhli všichni, kteří do ní vlezli za posledních dvacet let jen proto, aby si z ní díky získanému vlivu udělali svůj soukromý byznys. Většina z nich navíc málokdy něco skutečného v soukromém životě vytvořila. Když se podíváte na životopisy současných poslanců, tak většina z nich ve skutečné praxi nikdy nebyla.

Představte si stát bez státního dluhu, s nízkými daněmi v nezbytném výčtu druhů, objektivně stanovenými na základě skutečně nezbytných potřeb a nikoli podle předvolebních slibů a potřeby živit současné bobtnající státní náklady. Představte si stát s politiky, kteří jdou do služby proto, že to tak cítí. Představte si stát, ve kterém se každý den nebojíte, zda jste z desetitisíců zákonných norem, nařízení, pokynů, vyhlášek, předpisů a řady formulářů na něco nezapomněli. Stát, ve kterém se můžete skutečně soustředit primárně na zajištění své a své rodiny a nikoli armády úředníků. Takovou chci Českou republiku. A Vy?

PS: "Privatizace" skutečně není sprosté slovo. Sprostě se při ní mohou chovat jen lidé.

František MATĚJKA je místopředsedou Svobodných.

Dále čtěte:
Matějka (SSO): Za hospodářskou krizi buďme vděční
Matějka (SSO): Komu budou jednou patřit státy Evropy?