Poprvé byl termín "offshore" použit ve Velké Británii roku 1723, během jedné soudní obchodní pře. Od té doby tento výraz charakterizoval jev, kdy hlavní správa a sídlo firmy je v jiné zemi či hospodářské zóně, než její hospodářská činnost.

Peníze „mimo břeh“ potřebují rajský klid a pohodlí

Samotný pojem „offshore“ vznikl z anglického výrazu, čili „mimo břeh“, a u nás se mu říká prostě daňový ráj. Jde o země, nebo dokonce jen jejich části, kde jsou nejen výrazně nižší daně, ale i určitá dávka „diskrétnosti“, která je zejména v některých případech zjevně více než žádoucí. Vždyť peníze potřebují „klid a pohodlí“ a kde jim to lze zajistit lépe než v daňovém ráji.

Představa, že se jedná pouze o drobné celky, je zcela mylná. Do offshorové zóny spadají země jako je z poslední doby známý Kypr, ale také Nizozemsko, Lichtenštejnsko, Lucembursko, britské Panenské ostrovy, Irsko, Panama, Uruguay, Honkong, nebo americký státy, jako je Delaware nebo Wyoming a mnohé a mnohé další. Jen u počtu států se odhad pohybuje kolem 30.

První „daňové přístavy“ vznikly v USA a Velké Británii. Nyní jen britská jurisdikce čítá 12 offshorových zón. Současný offshore má dvě hlavní jádra – anglosaské: Karibik, Normánské ostrovy (Guernsey a Jersey), Irsko, a tím druhým jsou země Beneluxu. Všechny ostatní lokality jsou považovány za pouhou periferii, a to včetně Kypru.

U evropských zemí se jejich členství v rajském společenství tutlalo

Svůj boom ale zaznamenaly daňové ráje až v 50. letech minulého století, kdy jedna z amerických společností poprvé vyvedla sídlo společnosti mimo území USA, čímž se vymanila z jejich jurisdikce. Později, právě z důvodu nastávajícího boomu, byly ve státech Delaware a Wyoming zřízeny vlastní offshory.

Představy či dokonce plamenné projevy o tom, že v EU a spřízněných zemích nejsou tyto offshorové zóny přítomné, vzaly za své vy chvíli, kdy se jména těchto zemí objevila v seznamech světového tisku. Monako, Malta, Andorra, Luxemburg, Lichtenštejnsko, Kypr, Irsko a samozřejmě Nizozemsko, které vykazuje typické znaky offshorové země, i když v seznamech „daňových přístavů“ nikdy nefigurovalo, podobně jako Švýcarsko. Až nyní. Jen Nizozemské království má v Karibiku tři offshory – Aruba, Curaçao a Svatý Martin.

Jedni peníze nosí, jiní je využívají

Kde je ale původ této války a proč se nestala a nejspíš ani nestane totální? Proč potřebuje Londýn tolik offshorů? Proč se hned vedle, pod svícnem USA, těší radosti ze života ráje v Karibiku? Podle ruského finančního experta Jakuba Mirkina na stránkách ruské verze časopisu Forbes je odpověď prostá. Daňové ráje jsou jedinečnou příležitostí jak sbírat cizí peníze. Pod kuratelu se sice dostávají „domácí“ jedinci, kteří chtějí vyvádět peníze ze země, ale pokud jde o ostatní – tož vítejte!

Do daňových přístavů míří peníze z celého světa. Také proto nikdo nezpochybňuje jejich právo na život. Každá jurisdikce rozhoduje samostatně o své výši a struktuře daní. Slavnostně to vyhlásila dokonce OECD – Organizace pro hospodářskou práci a rozvoj, jejímž členem je i Česká republika od roku 1995. „Pozice mezinárodních regulátorů je jasná," píše Jakub Mirkin. „Offshory celého světa, buďte informačně transparentní! A jestliže nějaký stát rozhodne, že kdosi porušil zákon, sdělte nám o něm vše. To ostatní (nízké daně a minimum regulace) nás nezajímá.