Solis říká, že na tvorbu a řízení politiky mají obrovský vliv různé tajné a polotajné spolky typu svobodných zednářů, iluminátů, Bilderbergu a Trilaterální komise. Ty usilují o vytvoření světovlády, kdy by hrstka nejbohatších ovládala lidi jako otroky.

V České republice je podle něho vedle zesnulého exprezidenta Václava Havla prý nejvýznamnějším exponentem těchto skupin mezi politiky první vicepremiér, ministr zahraničí a předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. Jako další osobnosti, které prosazují Nový světový řád, uvádí Solis religionistu Tomáše Halíka a politologa Jiřího Peheho či organizaci Člověk v tísni. Podle Solise jsou knihy Petra Hájka Smrt ve středu a Smrt v sametu velmi podnětné a je na nich hodně pravdy.

Halík a Pehe

„Na veřejné práci Halíka a Peheho za posledních deset, ne-li více let, je vidět, že protlačují nějakou agendu, která rozhodně není česká, není vlastenecká, není pro český národ a která není pro člověka, ale je pro elity. Jak říká Bible, po ovoci poznáte je. Poznáme je podle plodů jejich práce. Obecně ten systém je velmi dynamický, někdo může přestat podporovat ideu světovlády, tím pádem je zavržen a může se vrátit zpět mezi normální a slušné lidi. A naopak, z každého slušného člověka se může stát člověk neslušný. Vždy lze někoho zkorumpovat, ať už nabídkou peněz, společenské prestiže nebo naopak vydíráním,“ říká Solis.

Solis míní, že je potřeba politiky neustále hlídat a kontrolovat. Může být zvolen solidní demokratický politik, který začne cizím zájmům sloužit později či některý se projeví až v okamžiku, kdy získá určitou moc a do té doby vyčkává.

„Podívejte se třeba taky na Kalouska. To je člověk, který byl vždy blízký zbrojnímu průmyslu, je to člověk blízký hernímu průmyslu, hazardu. Jde na ruku katolické církvi při restitucích. A i v katolické církvi jsou skupiny blízké Novému světovému řádu, ačkoli oficiální nauka církve svobodné zednáře odmítá. Herní průmysl je provázaný s prostřednictvím těchto zisků se financuje Nový světový řád,“ říká Solis.

Člověk v tísni

Solis uvádí i organizaci Člověk v tísni: „Ta se tváří jako filantropická, že pomáhá lidem v nouzi. Ale při bližším průzkumu přijdeme na to, že to je organizace, která kryje mnoho podezřelých aktivit a že je navázána na zahraniční tajné služby. Sdružují se kolem ní podivná individua.“

„Vezměme si, kolik těch velkých bohatých rodin je dnes vydávána za filantropy. Například Rockefellerové. To je jenom PR. Nadace těchto rodin podporují revoluce a převraty, de-populaci planety. Třeba očkování dětí v rozvojových zemích. S odstupem času se přijde na to, že očkování je nucená antikoncepce bez vědomí těch obětí,“ říká Solis.

Knihy Petra Hájka jsou přínosné

Solis oceňuje knihy Petra Hájka Smrt ve středu a Smrt v sametu. Podle něho jediné, co odpůrci umí, je zesměšňovat, aniž by sami předložili relevantní protiargumenty. Podle něho lze kritizovat cokoli, i tyto dvě knihy, ale prostřednictvím argumentů, nikoli agresivním zesměšňováním a zostuzováním.

„Určitě jsou to důležitá díla pro českého čtenáře, která se zabývají určitou etapou a historií. Hájek je původní profesí novinář, čili má blízko k práci investigativního novináře. Navíc ve funkci vicekancléře prezidenta republiky měl přístup k mnoha nadstandardním informacím. A působil na místě, kde před tím pracoval Václav Havel. Čili byl přímo na místě činu a měl to z první ruky,“ říká Solis.

„To, že někdo jeho knihy kritizuje, může mít různé důvody. Například odpor k antievropeismu Petra Hájka a Václava Klause. Dalším lidem vadí, aby se nikdo nedotýkal posvátné krávy transatlantického přátelství. Toto přátelství je iluzorní záležitost, protože v zahraniční politice neexistuje přátelství. To je nesmysl. V to přece nemůže nikdo věřit. Dříve jsme se přátelili se Sovětským svazem na věčné časy,“ říká Solis.

Zesměšňování protivníků

„Hájek má v knize dobré postřehy. Není kouře bez ohně, na každém šprochu pravdy trochu. Proč by se tato témata neměla rozebírat a proč by neměla být publikována? Proč by o tom neměla být žádná společenská diskuse? Kdo zde chce zase zavádět cenzuru? Nebylo toho dost v minulosti? Nepoučili jsme se? Musíme mlčet, protože se to týká nějakých témat, která jsou tabu? Kdo určuje v této společnosti, co bude tabu a co ne?“ míní Daniel Solis.

Kritika čehokoli je podle Solise v pořádku, pokud je konstruktivní a podložena fakty a argumenty. Pokud má někdo proti informacím, které zveřejňuje Petr Hájek, výhrady, tak nikdo mu nebude bránit je nějakým erudovaným způsobem vyvracet: „Oni říkají, že to jsou lži a bláboly, přitom nepředložili žádné důkazy, že to lži a bláboly jsou. Nejedná se spíše o zesměšňování protivníka, člověka s jiným názorem?“