Od opékáčků, buřtů až po špekáčky se české uzeniny dají často nabídnout vegetariánům – vzhledem k tomu, kolik v nich je sójové mouky. To je názor Romana Vaňka, zakladatele Pražského kulinářského institutu. Hádka o to, co je ještě špekáček z masa a kdy jde už o „strouhanku“, není úplně ojedinělá. V loňském roce podle inspekcí nevyhovělo parametrům 15 procent potravin.

„Jestliže se něco jmenuje špekáček, musí to splňovat podmínky,“ hájil v Hyde Parku na ČT svůj postup vrchní ředitel státních inspekcí Martin Klanica. Jeho úřad prý především hlídá, zda jsou dodržovány parametry. „My neurčujeme, jestli se na trhu budou prodávat věci, co mají 10, nebo 50, nebo 100 procent, my jsme od toho, bychom hlídali, jestli se to dodržuje,“ dodal spolu s tím, že kvalita produktů je výsledkem poptávky.

Podle prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu Zdeňka Juračky jsou s kvalitou potravin na českém trhu nespokojení i sami obchodníci, nejen nakupující. „Pro mě dělat šunku bez masa je hovadina a svinstvo,“ uváděl jako příklad, jak by se měl chovat čestný výrobce, když by po něm obchodník požadoval zlevnit svůj produkt a tím i snížit jeho kvalitu.

Šunka bez masa? Tak zlé to není

„O šunkách bez masa nemůže být řeč,“ odmítal takové absolutní hodnocení šéf inspekcí Klanica. „Ta situace tak katastrofální není,“ dodal. Podle něj složení potravin určují právní předpisy a jednotlivé součásti jsou pak na etiketě.

„My jako Češi nečteme etikety a odmítáme je číst,“ reagoval však kuchař Vaněk. „To často nejde,“ dodal i moderátor pořadu Dušan Takáč. S etiketami mívají často problém senioři nebo lidé se slabším zrakem. Není ani výjimkou, když je na „zlaté etiketě text žlutým písmem“.

Vaněk kdysi napsal článek, který nazval „Jsme odpadkový koš Evropy“. Za tím si podle svých slov stále stojí. „Já maso bez masa nejím,“ prohlásil. „Nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci,“ dodal s tím, že nakupující by si stejně jako on měl především přečíst obal a nejít nutně jen po ceně produktu.