Známá advokátka není spokojená se sociálními stereotypy, které jsou společností vnucovány jak ženám, tak mužům.

"Celý život se mne bytostně dotýká, že jsem intelektuálně jako žena podceňována, že stále platí vtipy o „blbých blondýnách“, že se může hovořit o „vládě sebevrahů“, do které by žádná žena přece nešla a poslední kapkou do poháru mojí trpělivosti byl výrok Karla Schwarzenberga na adresu Vlasty Parkanové, že byla policií „vybrána“ ke stíhání proto, že je „slabá žena“, zatímco „oni“ jsou „ostřílení kozáci“. Žena, která působila jako ministryně spravedlnosti a ministryně obrany, žena, která se pohybuje 22 let ve vrcholové politice na nejvyšších příčkách, zůstává stále i po 22 letech slabou ženou," zlobí Samková.

Ani muži nejsou emancipovaní

Celý problém nahlíží komplexně. Jak totiž může být emancipovaná žena, když není emancipovaný muž? Ptá se. Mužům je podle jejího názoru zpochybňováno oprávnění těšit se ze svých emocí. I z toho důvodu dělá celý život to, co dělá, tedy pomáhá mužům v rodinném právu. V této oblasti jsou prý ženy v nesprávné výhodě - v tom smyslu, že mateřství a péče o domácnost a děti je jim vnucena sociální rolí. "Zatímco muži zde jsou vyloženě v nevýhodě, a to na základě sociálních stereotypů, které jsou stejně nepravdivé jako vtipy o blbých blondýnách na kruhovém objezdu," píše doktorka Samková.

"Moje úmysly jsou ve směru mužské emocionální emancipace ryze nečisté, utilitaristické a egoistické: hojím se totiž nadějí, že když se z mužů stanou emocionálně vyrovnané a otevřené bytosti, když dosáhnou možnosti skutečně projevovat svoje city a svoje emoční svazky tak, jak je cítí, ba když se je v mnoha případech NAUČÍ cítit a dávat najevo, tak teprve potom může žena využívat bez jakéhokoliv ostychu, ba i bez autocenzury využít toho, k čemu směřuje: totiž své vnitřní emancipace a svobody v oblasti intelektuální," doufá Samková.