Je třeba hned úvodem říci, že různé euromýty nejsou vždy jen specifikem České republiky, ale kolují někdy i v dalších zemích Evropské unie a bývá pak prý problém uvést je na pravou míru.

„Když o těchto mýtech čtu nebo je slyším, vždy se výborně bavím. I proto jsem se na některé zaměřil,“ přiznal Pavel Poc pro ParlamentníListy.cz. Jak dodal, podle něj média a spolu s nimi někdy i politici často svým neprofesionálním přístupem bez ověřování zpráv deformují veřejné mínění.

„Těm, kdo takto balamutí lidi, ani těm, kdo jim v tom vydatně přizvukuje, nic nehrozí. Média mají moc bez odpovědnosti a ti, kdo jim přizvukují, jsou beztrestní. I proto bych rád některé věci uvedl na pravou míru,“ poznamenal Poc.

Kadeřnicím zakážou podpatky?

Tato nebo obdobně znějící zpráva se rozšířila českými sdělovacími prostředky 10. dubna 2012. „Televize Nova dramaticky a katastroficky hlásila, že bruselští úředníci připravili další absurdní směrnici, kterou Evropská unie zakáže kadeřnicím nejen podpatky, ale i šperky a dokonce upraví i to, o čem se budou moci se zákazníky bavit. Ve své reportáži pak televize zkoumala obutí českých kadeřnic. Deník pak nařknul ze stejné věci Evropskou komisi a propojil údajnou směrnici s chystanou dohodou mezi sdružením EU Coiffure zastupující evropské salóny a odbory evropských kadeřníků,“ popsal jeden z příkladů Pavel Poc. Když se zajímal o to, kde se tato zpráva vzala, ukázalo se, že má původ v bulvárních tištěných médiích The Sun a Daily Mail ve Velké Británii.

„Ve skutečnosti ale nešlo o žádnou směrnici Evropského parlamentu ani rady, či nějaký návrh Evropské komise, ale o dohodu zaměstnavatelského sdružení EU Coiffure a zaměstnanecké organizace UNI Europa Hair and Beauty, tedy kadeřnických odborů. Zástupci zaměstnavatelů ji podepsali se zástupci zaměstnanců v Bruselu 26. dubna 2012. Evropský komisař pro sociální záležitosti Lászlo Andor pochopitelně podpořil dohodu sociálního dialogu, který zlepšuje pracovní podmínky kadeřníků, protože to ukazuje cestu i ostatním oborům k dosažení shody na zlepšení pracovních podmínek. Britské bulvární listy ale vytvořily na základě této dohody nesmyslné titulky a přidaly šťavnatou spekulaci. Česká média věc převzala, zkomolila dál obsah a na světě byla bruselská kauza,“ pokračoval dále europoslanec.  V této souvislosti pak prý dostal dokonce e-mail od českého sdružení kadeřníků, který ho a další europoslance vyzýval k zastavení této absurdity. „Zjistit, že toto sdružení je přitom členem EU Coiffure, přitom zabralo jen pár minut. Chudák jeho předseda však vůbec nepochopil, že média píší o jeho vlastní dohodě,“ vysvětlil Poc.

EU zakázala pomazánkové máslo

Další příklad, o kterém se Pavel Poc zmínil, byl ten, kdy po konečném verdiktu Soudního dvora Evropské unie hlásaly titulky hroznou křivdu, která se stala České republice – konec pomazánkového másla. „Přitom šlo jen o to, že si Evropská unie dovolila konstatovat, že pomazánkové máslo není máslo, ale roztíratelný tuk a uzavřela tím dlouhá léta sporů a nejistot, co bude nadále s našim pomazánkovým máslem. Jenže mlékárenští výrobci vydávali rozhořčená prohlášení o tom, že se pár Neználků v městě moudrosti zvaném Brusel rozhodlo, že to nemůže být nazvané jako máslo. Evropská komise přitom nikdy nezakázala výrobu pomazánkového másla. Jen se členské státy Evropské unie dohodly, že máslem je mléčný výrobek s obsahem mléčného tuku až od 80 procent. Problém přitom měli i Slováci po vstupu do EU, ale ti ho bez potíží po roce 2004 přejmenovali. Česká republika ale žádala o výjimku. Ukázalo se ale, že nešlo o žádost o výjimku jen pro český trh, ale o pokus jak prosadit tento název i na zahraniční trhy v Německu, Maďarsku či Slovensku,“ vysvětlil dál Poc. Tam se ale už podobné výrobky prodávají, a tak klamavý název stálá komise zamítla. Jenže ČR rozhodnutí nerespektovala, a tak v roce 2006 podalo Slovensko stížnost na porušování unijních pravidel. Evropská komise Česko vyzvala k řešení, ale to opět nereagovalo. A tak se případ nakonec dostal k Soudnímu dvoru Evropské unie. A ten rozhodl, že tolerováním názvu pomazánkové máslo porušuje naše republika pravidla.

„Při tomto podivném boji za název komunistické náhražky másla, vyrobené zejména ze škrobu a podmáslí, si vždycky vzpomenu na to, jak moji rodiče nadávali, že jim komunistický režim lže, když jim prodává jako náhražku něco se jménem máslo. Jde jen o názvosloví, ale mohlo by to mít i kladný efekt. Co kdyby totiž třeba masová konzerva musela v důsledku toho obsahovat alespoň 51 procent masa? To by také lidi a média protestovali?“ ptá se Pavel Poc.