„Vůbec poprvé jsem o amnestii slyšel někdy v létě 2008. Tehdy jsem dostal k posouzení již hotový text, který jsem upravil, aby tam nebyly různé "mezery". Posléze jsem zjistil, že jsem o krok napřed, že zatímco já už dělám legislativně-technické úpravy, nejužší prezidentův tým zatím vůbec nemá jasno, zda vůbec vyhlásit nějakou amnestii,“ prozradil v rozhovoru pro MF Dnes Pavel Hasenkopf.

Tehdy prý byl proti hlavně Petr Hájek, bývalý zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky, a to z obecně filosofických důvodů. „K této amnestii nakonec vůbec nedošlo,“ popisuje právník Hradu.

Konkrétní, velice obecné zadání prý dostal loni 19. října. Obsahovalo jen pět bodů. „Dalších asi 14 dní jsem se pokoušel získat od svých nadřízených nějaké zpřesnění. Jinými slovy, co vlastně chtějí. Pochopil jsem, že to sami vlastně pořádně nevědí,“ vzpomíná v rozhovoru.

Přímým nadřízeným Hasenkopfa byl v té době Ladislav Jakl. Podle současného kancléře Vratislava Mynáře byli autory amnestie právě oni dva spolu s Hájkem.

„Návrh jsem měl hotový asi za měsíc, odevzdal jsem ho definitivně 28. listopadu. Předtím jsem se ještě ptal, jestli tam opravdu chtějí i zastavení trestních stíhání, které v zadání bylo úplně na konci. Byla tam věta, spíš otázka, jak řešit vlekoucí se trestní stíhání. Napsal jsem, že vymyslet tuto část bude technicky náročnější než celý zbytek amnestie. Už jen proto, že to znamená zásah nejen do trestního zákoníku, ale i do trestního řádu,“ popisuje vznik Hasenkopf.

Sám abolici dal do své verze amnestie, ovšem jen takovou, aby se týkala pouze vlekoucích se trestních stíhání pro přečiny, verbální trestné činy, trestné činy spáchané v afektu a pro drobné úvěrové podvody. „Určitě mi nešlo o takzvané kmotry,“ ujišťuje právník.