Prezidentská kandidatura umělce Vladimíra Franze je podle Šídlova komentáře pro Hospodářské noviny geniálním politickým marketingem. Na počátku okurkové sezóny, kdy lidé s úlevou zapomínají na politické matadory, se objeví recesistická akce, která se postupně mění v seriózní politický projekt.

Popularita jeho kandidatury totiž vypovídá spíše o jeho protikandidátech, kteří jsou tak zoufalí, že třeba o oficiálních favoritech největších stran skoro není slyšet. Nebo Karlu Schwarzenbergovi, který dělá vše pro to, aby jeho kandidatura byla neúspěšnou tečkou za jeho kariérou. Jako by strany úplně zapomněly, že po schválení přímé volby budou muset představit i nějaké kandidáty.

Charismatický muž

Takhle se přímá volba nejspíš stane protestním hlasováním proti politickým stranám. A zatímco Jan Fischer či Miloš Zeman musí o své nepolitičnosti lopotně přesvědčovat, Vladimír Franz se zjevuje jako skutečná nepolitická osobnost. „Muž odjinud, vzdělaný, úspěšný ve svém oboru, charismatický, i díky své vizáži exotický,“ popisuje jej Šídlo. Jako by se v umělci prý zhmotňovaly vzpomínky na revoluční časy, kdy se lidé, které jsme před měsícem neznali, najednou stávali milovanými politickými lídry.

Ale neměli bychom zapomínat, že nevolíme krále majálesu ani svědomí národa, ale především výkonného úředníka, který čas od času musí vstoupit do praktické politiky. A že se černým koněm závodu o Hrad může stát Franz, o kterém nikdo nic netuší, to svědčí o zmatení pojmů.

"To samozřejmě není problém Vladimíra Franze. Já jen, abyste neřekli,  že vás nikdo včas nevaroval," uzavírá svůj komentář.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.