„I jeho odpůrci mu musí přiznat snahu, bojovnost, jistou velkorysost, vysokou inteligenci a dobré řečnické schopnosti,“ píše o prezidentovi Komárek. Občasné nedostatky lze prý vysvětlit dlouhodobým pobytem mimo vysokou politiku na Vysočině. „Je trochu jako Rocky, perfektní mlátička, která se vrací do ringu po několika letech, kdy trénoval jen lehce,“ myslí si komentátor.

I přesto všechno se však prý už zdá jisté, že Zeman nebude bájným spasitelem, který zachrání zemi. „Zemana státníka totiž požírá Zeman politikář. Zemana rétora požírá Zeman ironik. A Zemana člověka požírá Zemanův pomník,“ vysvětluje.

To se prý ukázalo i při jeho posledním projevu v Poslanecké sněmovně. Zeman označil řadu problémů, které si uvědomují všichni, ale neodolal při té příležitosti zároveň porýpávat do všech okolo. Vrcholem pak byl jeho útok na ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, se kterým se již několik týdnů pře o kompetence při jmenování velvyslanců. Spor je navíc opepřen faktem, že oba pánové proti sobě stanuli v druhém kole prezidentské volby.

„Je pravda, že jeho soupeř okázale podřimoval. Ale toto by skutečně neměl velký prezident dělat. Fráze o tom, že prezident by měl sjednocovat, je už dnes skutečně jen fráze,“ obává se Komárek. Prezident by prý měl být nositelem těch vlastností, které ostatním politikům chybějí a lidé po nich touží. A mezi ně určitě patří slušnost.

Zeman je podle Komárka politickým bojovníkem, vězícím ve stylu devadesátých let. Možná si prý uvědomuje, že doba je jiná, ale on žádnou změnu nemá zapotřebí. Stávající politická reprezentace není schopna s ním držet krok a tak si může dělat a říkat, co chce.