Už za první republiky byl četníkem a dodnes je na to hrdý. „Nikomu jsme neubližovali, ale měli jsme respekt,“ vzpomíná na polovinu třicátých let oslavenec, který sloužil v Nýrsku na Klatovsku. „Četník, to byl pojem, to bylo něco. Věděli jsme o všem, co se šustne a nazpaměť jsme museli znát desítky a desítky zákonů, abychom to rovnou sdělili zadrženému.“ Dodnes pan Matějka cituje některé zákony a jak říká, už to se zrakem a sluchem není ono. A přesto si občas vezme harmoniku a zahraje si nebo zazpívá pro pár zájemců.

„Bylo nás pár na velkou část území, takže jsme se moc nezastavili,“ vzpomíná dále. Když jej byl nedávno navštívit jeho žák – policista, “zralý“ osmdesátník, nemůže pochopit, jak to, že „uniformy“ už nemají takový respekt. „My jsme ty lidi znali jménem a oni nás. V rajonu jsme dělali léta, tak jsme znali každé údolíčko,“ vzpomíná dále.

Sedm republik na jednom místě

„Dal jsem si tu práci a spočítal, jaké všechny názvy republik zažil pan Matějka za svůj život prakticky na stejném místě,“ obdivuje čiperného důchodce radní pro sociální oblast Plzeňského kraje Zdeněk Honz, který mu přišel rovněž popřát hodně zdravíčka „v té další stovce“. Když si připili troškou bílého vína, pokračuje: „Od Rakouska-Uherska přes Československo, protektorát, federaci, republiku s pomlčkou, až po současnou Českou republiku. Neuvěřitelné.“

„Je to náš nejstarší klient,“ říká o panu Matějkovi ředitel Centra sociální služeb Tachov Lukáš Bardon. “Celkem tu máme 206 seniorů a rok jsme ustáli jen díky podpoře Plzeňského kraje, která letos činila kolem 7,5 milionu korun. Jak klesá podpora z ministerstva, stoupá ta krajská, ale to přece nejde donekonečna.“ Celkem 140 zaměstnanců ve třech zařízeních na Tachovsku, to je velký příspěvek k zaměstnanosti ve zdejším chudém regionu. „Moc si vážím těch žen tady, protože to není jenom obyčejná práce,“ hodnotí radní Honz. „Chceme, aby si tu vydělali více než třeba na kase v hypermarketu, protože je to práce se starými lidmi, fyzicky i psychicky náročná. Ostatně, mladé tady moc nenajdete – je to spíše pro ženy ve věku 40 až 50 let.“

Stáří není handicap

„Vy jste se vůbec za ten rok nezměnil,“ říká oslavenci starosta města Bor Ing. Petr Myslivec. Personál přikyvuje, pan Matějka se, když je hezké počasí, sám projde po areálu a ještě před dvěma lety (je tu od roku 2009), když sem děti chodily na Tři krále, tak s nimi navštěvoval jednotlivé pokoje a zahrál. „Děláte, jako by mi bylo 105. Co potom bude za oslavu?“ říká bývalý četník, který je na své povolání velmi hrdý a nikdy neřekne, že byl „policajt“.

Podle jednoho ze synů pana Matějky tento aktivní důchodce v 75 letech nahazoval na stavbě domu a s několika kamarády založili malé družstvo na opravu kostela. Je vdovec, dlouhou dobu – do svých devadesáti let, pak žil s družkou a ženy se mu vždycky líbily.

„Takovýto aktivní život nemůžeme moc ventilovat před ministerstvem, protože to by mohlo zvýšit věkový strop odchodu do důchodu,“ žertuje radní Zdeněk Honz.