V očích většiny české veřejnosti politika představuje ne právě čisté řemeslo. Kdo se stane politikem, stává se v očích řady svých spoluobčanů součástí oné skupiny vyvolených, kteří podle názoru mnoha lidí často jen kradou a nevědí nic o tom, jak žije „obyčejný člověk.“ V rozhovoru pro MF Dnes si nad tím posteskl jeden ze zákonodárců Zdeněk Bezecný (TOP 09).

Kdo si chce udržet dobrou pověst, nejspíš by neměl vstupovat do politiky

„Stal jsem se poslancem, to byl zlom. Lidé nerozlišují politiky na jednotlivce, i okolí mě bere jako součást celku, jemuž vůbec nedůvěřuje. Z uznávaného historika a vysokoškolského pedagoga jsem najednou pomalu vyvrhel,“ říká poslanec za TOP 09, odborník na českou šlechtu.

Když ho jeho známí vidí dnes, často se ho ptají, jak vůbec mohl „vlézt“ mezi ty lidi tam nahoře a o politice se s ním raději vůbec nebaví. To svědčí o tom, že práce poslance pro nemálo lidí automaticky znamená očernění. Lidé poslaneckou sněmovnu často vnímají jako uzavřenou společnost, kde bují korupce. Přitom tomu tak nebylo odjakživa.

„Z počátku to lidé brali jako voličskou revoluci, byli nadšení. Do parlamentu se dostaly nové strany, zafungovalo kroužkování. Lidé měli pocit, že mají možnost sami něco změnit. Jenže platí - čím větší očekávání, tím větší frustrace. Pak přišly aféry Věcí veřejných a spory ve vládě, najednou jsem špatný. Neberou mě jako svého zástupce, ale jako součást skupiny, která selhala,“ vypráví Bezecný, mimo jiné také autor publikace Proměny elit v moderní době.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.