Důvodová zpráva k zákonu uvádí, že návrh nepřinese zvýšení korupčního rizika. Podle Mečla je však v tomto případě přání otcem myšlenky. Řada novátorských ustanovení je prý totiž nedotažených a přináší velká korupční rizika.

Například hodnocení profesního růstu státních zástupců, odvislé pouze od názoru vedoucího státního zástupce, a navíc podle kritérií, které neformuluje zákon, ale nejvyšší státní zástupce, představuje značné riziko. Právě tento proces má přitom zásadní vliv na kariéru návladních, a rovněž na podobu státního zastupitelství.

Zároveň pokračuje praxe jmenování vedoucích státního zástupců bez výběrového řízení. Přitom soudní funkcionáři procházejí výběrovým řízením již mnoho let. Navíc není nikde upraveno zařazování státních zástupců, změny v jejich specializacích či dokonce možnosti obrany proti takovým krokům. To znamená, že šéf zastupitelství může se svými podřízenými točit, jak se mu zlíbí.

Nejpodivnější je však výběr šéfa Úřadu pro potírání korupce, takzvaného protikorupčního speciálu. Tento útvar se má zabývat nejzávažnější ekonomickou kriminalitou a bojem s terorismem, což vyžaduje speciální znalosti a zkušenosti. Proto je nepochopitelné, že by do takového útvaru měli státní zástupci chodit na krátkodobé stáže, po kterých by se posuzovalo, jak se osvědčili. Bez výběrového řízení, nebo alespoň jasných pravidel a kontroly, může do podoby speciálu zasahovat i Nejvyšší státní zástupce.

Je prý zjevné, že za takových podmínek bude velmi snadné budovat ve státním zastupitelství klientelistické sítě. Proto prý u zákona o státním zastupitelství reálně hrozí, že se stane noční můrou.