Tak trochu mimo zájem veřejnosti prý justice a státní zastupitelství absolvují svou tichou revoluci, která možná nastolí poměry i pro další generace.

Obě hlavy žalobců podle Vlka prokazují své schopnosti. Jsou erudovaní, dokáží mluvit k věci a například v případě kauzy soudce Havlína dokázali vše mediálně zvládnout tak virtuózně, že veřejnost formálně stále nevinného muže vnímá jako dokonalého padoucha. Kromě toho se jim daří zdárně tlačit legislativním procesem nový Zákon o státním zastupitelství, který uvádí v život jejich představy o podobě zastupitelství.  

Oba jsou evidentně pevně přesvědčeni o své pravdě a jdou za ní s maximálním odhodláním. Jenže taková situace podle Vlka skýtá i mnohá nebezpečí. „Může se totiž stát, že dojde ke zvolení jakobínského směru, kdy se vláda zákona stane terorem, který znemožní řádné fungování státu a vystaví další elitu, jsoucí nad občanstvem běžným,“ obává se advokát.

Jejich nástrojem se prý stane všemocné „právo“. Již dnes prý můžeme pozorovat tendence k trestání jakéhokoliv, byť minimálního porušení práva, které může vést k nabourání základní zásady, že „co není zákonem zakázáno, je povoleno.“ Dalšími kroky tímto směrem je například rozmáhání odposlechů, narušujících „v zájmu práva“ lidskou svobodu, nebo neustálé stížnosti politiků k Ústavnímu soudu, přenášející na tento soudní orgán odpovědnost za politické rozhodování, náležející moci zákonodárné.

Obranou proti tomuto vývoji prý mohou být soudy, které dokáží ambiciózním žalobcům nastavit mantinely. „Je ovšem otázkou, zdali soudní moc najde ve svých řadách dostatek soudců, kteří řeknou „již dost, toto je věc politická, již dost, toto je věc občanských svobod.“ Jako návod na řešení této situace pak advokát doporučil sledovat film Lid versus Larry Flint.