Globální potravinová krize odstartovaná suchem a neúrodou v USA se ještě nemohla promítnout do dodávek potravin, přesto už se v Česku zvedly o patnáct procent ceny vepřového i kuřecího masa, dražší o pětadvacet procent má být pšeničná mouka, o osmnáct procent podraží vejce. V této situaci je bezpečný ten stát, který má zajištěnou relativní potravinovou soběstačnost.

„To my, bohužel, nejsme, protože tomu se české vlády, ať byly v minulosti jakékoli, nevěnovaly. To se lehkovážně pustilo ze zřetele a teď nás čeká ´doba sklizně´. Musíme počítat s velkým tlakem na zvyšování cen potravin, ale nedovedu říct, jestli půjde o masivní zdražování. Jen vím, že stoprocentně bude a že to je důsledek naší špatné agrární politiky, spíše se mi chce říci nepolitiky,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz prezident Agrární komory Jan Veleba.

Sadaři brali dotace, aniž museli sklidit kilo ovoce

Radost z toho, že se naplňují prognózy Agrární komory, která léta upozorňovala, že se vývoj může ubírat tímto směrem, však pochopitelně nemá. „Stát měl alokovat finanční zdroje například do výroby vepřového masa. Místo toho brali donedávna sadaři čtrnáct tisíc korun ročně na jeden hektar sadu, aniž museli sklidit kilo ovoce,“ upozorňuje Jan Veleba, že si stát nevšímal výroby a podporu nesměroval tam, kam měl.

Také agrární analytik Petr Havel přiznává, že nemáme dobře zacílené dotace. „Zemědělcům se proto vyplatí dělat ty nejjednodušší činnosti, tedy řepku, kukuřici nebo trvalé travní porosty. Rozpíná se nám rostlinná produkce na úkor živočišné, čímž se dobrovolně připravujeme o přidanou hodnotu, kterou necháváme dodat někde v zahraničí. Viditelným projevem je, že vyvezeme surovinu a přivezeme finální výrobek,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Havel.

Mění se pohled na zemědělství jako okrajovou součást národního hospodářství

Agrární analytik uznává oprávněnost stesků zemědělců, že nám chybí dlouhodobá koncepce či vize. „Sice vzniklo několik dokumentů, které měly ve svém názvu koncepce, ale ve skutečnosti to byl průsečík lobbistických zájmů jednotlivých skupin. Kdo byl silnější, vybojoval si, že se na určitou komoditu pod vlivem skupiny podnikatelů kladl větší důraz, takže na ni šlo více dotací,“ poznamenává Petr Havel.  

„Přístup státu k zemědělství, který se prosadil hned v devadesátých letech, říkal něco v tom smyslu, že zemědělství je zcela marginální součástí národního hospodářství, protože vytváří jen kolem dvou procent hrubého domácího produktu, takže nemá moc cenu se na něj soustředit. Bohužel se tenhle přístup dlouho udržel a mění se až v posledních dvou třech letech, kdy přichází uvědomění, že na něj nelze nahlížet jen jeho podílem na HDP,“ konstatuje agrární analytik.

Obchodníci diktují, náklady nesou na bedrech zemědělci

Zatímco oproti roku 1989 stoupla u nás průměrná mzda zhruba 7,5 krát, ceny potravin vzrostly podstatně méně. „Na tom je vidět, že to zemědělci nesou na svých bedrech. Obchodník stanoví cenu, potravinář, nechce-li zavřít fabriku, se tomu musí přizpůsobit a přenést to na zemědělce. Ten už ale nemá, kam to přenášet,“ podotýká šéf Agrární komory Jan Veleba.

To je podle něj vysvětlení, proč je v ČR nyní jenom jeden a půl milionu prasat, zatímco před vstupem do EU to byly 3 miliony 300 tisíc a na začátku transformace přes čtyři miliony. „Když už jsou ztráty pro zemědělce tak velké, tak tu výrobu zkrátka skončí. V této republice se stalo se zemědělstvím to, že na polích je obilí, řepka, kukuřice, ale nenajdete tam krmení pro skot, nebo když tak jen strašně málo,“ kritizuje Jan Veleba směřování českého zemědělství.

V potravinách budou přibývat další náhražky

Hrozbou pro českého spotřebitele může být vedle zdražování i další zhoršování kvality potravin. „Tlak na zvýšení cen potravin přichází v době, kdy tu máme hospodářskou recesi. Lidé budou mít méně peněz, přitom potraviny budou dražší. Ale potraviny jsou komodita, kterou potřebujeme k životu každý den. Jedno z řešení je, aby se nějak dramaticky nezvýšila cena, aby  lidé mohli potraviny ještě kupovat, že budou tlaky na další náhražky a další snižování kvality potravin,“ varuje prezident Agrární komory Jan Veleba.

Klíčovou roli může podle Petra Havla sehrát spotřebitel, který by měl být – tak jak je to všude v Evropě – větším patriotem a preferovat výrobky domácí produkce. „V okamžiku, kdy bude spotřebitel víc než dosud dávat přednost tuzemským potravinářským výrobkům, tak zajišťuje odbyt pro naše zemědělství i potravinářství, dává práci lidem v potravinářském sektoru a umožňuje těm subjektům ekonomicky přežít,“ zdůrazňuje agrární analytik.

Benefity nákupu domácí produkce se téměř nezdůrazňují

Přitom má pocit, že jdeme hodně negativistickou cestou. „Spotřebiteli se snažíme ukazovat jen ty špatné potraviny, ale my bychom mu měli spíš ukazovat ty dobré a říkat mu, proč jsou dobré. Ze všech výzkumů vychází, jak všichni preferují českou produkci, a pak jdou do Lidlu a koupí si tam levné polské nebo německé potraviny,“ poukazuje pro ParlamentníListy.cz Petr Havel, že nejen v tomto nedokážeme uvést do souladu slova a činy.

K podnícení spotřebitele by to prý chtělo víc vysvětlit spotřebiteli, v čem jsou benefity toho, když preferuje domácí produkci. „Od ryze zdravotních typu, že organismus je víc odolný vůči rizikovým látkám, které se vyskytují v prostředí, v němž se jeho organismus pohybuje, protože je na něj zvyklý, má větší imunitu. Další benefit je, že potraviny ani suroviny nemusejí cestovat křížem krážem přes planetu, takže podporujeme kvalitu životního prostředí,“ dodává Petr Havel s tím, že kupovat naše potraviny nepřináší jen ekonomické výhody v podobě práce pro domácí firmy.