„Jsem velice rozpačitý z reakce elitního ekonoma Pavla Kohouta na mé dvě krátké úvahy, které otiskly ParlamentníListy.cz (jedna z nich byla přímo pro naši redakci, druhá byla zaznamenána v rámci monitoringu z jiných médií). Jsem z toho tak trochu smutný a nestačím se divit, jak u nás elita diskutuje,“ napsal Jan Keller poté, co vyšel článek s názory zmiňovaného ekonoma, který je součástí týmu Národní ekonomická rada vlády (NERV).

ČLÁNEK s názory Jana Kellera ČTĚTE ZDE a ZDE

ČLÁNEK s názory Pavla Kohouta ČTĚTE ZDE

Sociolog, který je také dlouholetým profesorem na ostravské univerzitě, poukázal na to, že Pavel Kohout tvrdí, že si vymýšlí (Keller) a povídá cosi o omezování veřejného sektoru. „Ptal se navíc na to, o jakém radikálním omezování veřejného sektoru se proboha, bavíme?“ cituje Jan Keller ekonoma Kohouta.

Vyvrací se něco, co sociolog neřekl

Vtip je přitom podle něj v tom, že Pavel Kohout vyvrací něco, co neřekl. „Nikde ve zmíněných textech jsem netvrdil, že veřejný sektor je výrazně omezován. Varoval jsem jen před tím, co by se mohlo stát, pokud by k takovému drastickému omezování došlo. Pavel Kohout jistě ví, že právě to mají v programu neoliberálové. Pokud to neuskutečňují, ať to proboha nevyčítá mně, nýbrž jim. Polemizovat s někým tím způsobem, že mu vložíme do úst tvrzení, které neřekl, a pak ho srdnatě usadíme, to se přece nedělá,“ konstatoval Keller ve své reakci.

Jak sám zdůraznil, pro pořádek si dovolil svá slova Pavlu Kohoutovi připomenout. A ta zněla: „K feudalismu může spět taková společnost, ve které je drasticky omezen veřejný sektor.“

„Všichni víme, že veřejný sektor může být neefektivní, plýtvavý, v řadě případů může působit dysfunkčně. Alternativou však není veřejný sektor radikálně omezit, anebo dokonce zrušit. Potom by už zbylo jen poskytování služeb na soukromé bázi,“ vysvětlil Keller s tím, že Pavlu Kohoutovi však vadily i další popsané možné nastávající nepříznivé jevy.

Akademický střet, v jehož centru stojí feudalismus

„Ekonom připouští, že určitý typ feudalismu však vskutku hrozí, protože se občan stává nevolníkem státu. V tomto bodě si osobně myslím, že by každý měl diskutovat o tom, o čem něco ví. Zabývám se totiž problematikou feudalismu od své doktorské práce, vycházím ze studií Maxe Webera a sleduji diskuse o riziku refeudalizace v německé (Ulrich Beck), americké (Claus Offe) i francouzské (Alain Minc) a italské (např. Arlacchi) odborné literatuře. Také jsem se do této debaty zapojil, moji knihu s touto problematikou a s názvem Teorie modernizace vydala po důkladné oponentuře jedna bavorská univerzita. Jelikož Pokud Pavel Kohout tyto diskuse nesleduje, neměl by se proto k feudalismu vyjadřovat. Pokud je naopak sleduje, pak dobře ví, že si nic nevymýšlím. Nevytýkal bych Pavlu Kohoutovi absenci širšího kulturního o historického rozhledu, pokud by se na tento tenký led sám nevydal. Neméně mne zarazil Kohoutův exkurz do problematiky středních vrstev. Nenapsal jsme dvě nebo tři knihy o jejich historickém vývoji, potížích s jejich teoretickým i empirickým vymezením i současných trendech vývoje jejich různých částí, abych se pak od elitního ekonoma dozvěděl, že: lidstvo se odjakživa dělilo na bohaté špičky, méně početné střední třídy a na masu chudých. Zde platí přesně totéž, co v případě jeho povídání o feudalismu,“ uvedl dále v reakci na článek pro ParlamentníListy.cz sociolog.